Americká ochrana dětí v éře digitalizace

divák před televizí

Ochrana dětí a mládeže zůstává trvalým tématem regulace elektronických médií v naprosté většině demokratických zemí. Přístupy k řešení negativních vlivů médií na mladé posluchače a diváky (respektive jejich předcházení) vychází z kulturních a společenských tradic a zkušeností v jednotlivých zemích, ale má to i své obecné zásady, které jsou v hlavních principech společné. Kromě regulace obsahu vysílání se vlivu médií a objektivizace obsahu sdělení věnuje rovněž legislativa a pravidla pro reklamu.

Americká základní pravidla pro regulaci vysílání a ochranu dětí vycházejí ze zákona o "dětské televizi" z roku 1990. Postupně jsou zákonné normy zpřesňovány aktualizovanými rozhodnutími federálního regulačního orgánu (FCC). Komise se snaží reagovat na razantní vývoj vysílání, který je spojen s nástupem digitální televize.

V září letošního roku vydala Komise FCC Podmínky pro programování digitálních televizních programů ve vztahu k dětem. Rozhodnutí se týká dvou hlavních oblastí - programování a aplikace zákona CTA (Children´s Television Act 1990) pro digitální prostředí. Jak je známo, v USA není systém provozování TV zcela srovnatelný s naším duálním rozdělením, když tak zvanou veřejnou službu naplňují na základě licenčních podmínek i soukromí provozovatelé.

Smyslem je v rámci nárůstu počtu programů a souvisejícího exponenciálního růstu rizikových vlivů na dětskou populaci vytvářet podmínky pro vhodné proporce v programech. Tak zvané programy E/I (výchovné a informační) by měly být snáze rozpoznatelné a měla by být vytvořena pomoc rodičům i jejich dětem v orientaci v množství programů. K tomu by mělo pomoci i zvýraznění symbolu E/I na obrazovce (před i v průběhu pořadu). Pravidlo "minimálně 3 hodiny týdně programů pro děti" má být plněno rovnoměrným rozložením v rámci programu a v případě více kanálů provozovaných jedním provozovatelem má být naplněno v rámci hlavního TV kanálu.

V druhém případě jde o zpřesnění nařízení o omezení komerčních sděleních v televizi, které se týká dětí do 12 let. To se nově rozšiřuje i o uvádění odkazů na internetové adresy v průběhu pořadů pro děti. Cílem je omezit snahu některých provozovatelů obcházet ustanovení o omezení komerčního působení TV programů na děti například prostřednictvím interaktivních služeb. Podle zpřesněného pohledu lze považovat upoutávky na pořady, které nejsou primárně určeny jako dětské vzdělávací pořady, za program komerčního charakteru se všemi souvisejícími pravidly.

Očekávané konkrétní výsledky se podle komise dají očekávat do jednoho roku. Samozřejmě nejde jen o nějaké restrikce, ale o možnost získat dostatečné množství jasných informací pro rozhodování rodičů při výchově dětí. Problematice dětí se chce FCC i nadále intenzivně věnovat a pokračovat s rozvojem specializovaných vlastních webových stránek určených dětem a jejich rodičům (Vítá Vás pruhovaný kocour Broadband, od letošního září v interaktivní podobě na www.fcc.gov/cgb/kidszone). FCC je nejstarší regulační institucí, která vznikla již v roce 1934 a je přímo odpovědná americkému Kongresu.

Naše pravidla jsou od doby přijetí Zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání v roce 2001 zatím nezměněna ani nezpřesněna nějakou vyhláškou nebo rozhodnutím nižší úrovně. Letos na jaře se uskutečnilo veřejné slyšení v Senátu, které vyznělo tak, že je potřeba problematiku škodlivého vlivu médií řešit novými zákony (viz například vyjádření Daniela Kroupy - senátora a kandidáta do EP a opětovně do Senátu). Zřejmě organizační chybou se slyšení nezúčastnil nikdo z RRTV, který by možná řadu věcí uvedl přímo na místě na pravou míru. Od té doby se ale nic konkrétní v tomto směru neudálo a zůstalo tak jen u proklamací.

Osobně si myslím, že legislativa je v zásadě dostatečná, jde hlavně o praxi. K vytváření obecně akceptovatelných pravidel patří také získávání precedentů v podobě závazných soudních rozhodnutí, které provází množství odborných posudků. Jedině soudní rozhodnutí znamená výsledek, který můžeme považovat jako posouzení souladu zákona a stanoviska/rozhodnutí RRTV ke konkrétnímu prohřešku. Bohužel, ne vždy je výsledek použitelný, například dojde-li k ukončení sporu z důvodu nějakých procesních chyb a podobně. V digitálním vysílání i u nás zůstává otázkou odpovědnost za obsah doplňkových interaktivních služeb, které se z pohledu legislativy pohybují v prostoru mezi regulací obsahu a regulací telekomunikačních služeb.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání připravuje na podzim odborný seminář na téma ochrany a dětí a mládeže ve vztahu k médiím. Garantem za RRTV je členka rady Pavla Gomba, která konferenci organizačně i personálně připravuje - předběžný termín je 24. listopadu 2004. O tom, že problematika dětí a mládeže a například zveřejňování a identifikace konkrétních osob v médiích je žhavá, svědčí množství spíše tragických a negativních příkladů z poslední doby a jejich prezentace v našich médiích.