Analogovou televizi vypněte co nejdříve

digitalizace a legislativa
digitalizace a legislativa
Takovým titulkem uvedly Hospodářské noviny celostránkový rozhovor s americkým liberálním ekonomem a expertem na telekomunikace Thomasem W. Hazlettem, který svého času pracoval mimo jiné také jako hlavní ekonom pro americký regulační orgán FCC. V rozhovoru na téma telekomunikace zaznělo mnoho zajímavých námětů, i když jsou podpořeny přeci jen poněkud odlišnými americkými reáliemi.

Některé názory jsou možná až příliš optimistické a podle mého názoru působí hlavně jako motivační sdělení (například názor, že v České republice je prostor až pro 70 televizních stanic). Zámořské zkušenosti se liší od našich také v pohledu na ochotu a zájem diváků a uživatelů platit široké spektrum služeb. V případě rozjezdu digitálního vysílání u nás se zatím například o placených programech vůbec neuvažuje a vyhlášené licenční řízení počítá podle všeho s free-to-air programy (nelze ale vyloučit nabídku některého ze zájemců s projektem pay TV). Dosavadní zkušenosti s komerčně provozovanými datovými a zábavními službami u nás také nějaký razantní zájem diváků o jejich placení nesignalizují. V rámci digitálního vysílání se může otevřít nový prostor pro datové služby, bude ale záležet i na technickém vybavení diváků (set top boxy pro interaktivní služby) a marketingu provozovatelů.

V rozhovoru také zazněl zajímavý názor na téma dražby licencí. Podle Hazletta dražba řeší jen částečně problém při udělování licencí, v amerických podmínkách to ale v konečném důsledku nebylo příliš efektivní, neboť řada nabyvatelů licencí své závazky neuhradila a frekvence byly nakonec delší dobu blokovány. Zcela souhlasím s odpovědí o potížích souběhu analogového a digitálního vysílání a snaze tento proces co nejvíce zkrátit. Hodnocení přechodu na digitální vysílání jako veřejného politického rozhodnutí je jasné, jako i to, že všechna rozhodnutí by měla směrovat vždy ve prospěch zákazníka. O tom, jak je tomu v naší praxi si jistě každý svůj názor udělá sám.

Je jasné, že jde o stručný souhrn z diskuze, přesto se nemohu ubránit dojmu, že některá univerzálně formulovaná prohlášení nelze zcela jednoduše přenést na poněkud jinak formovaný a limitovaný trh středoevropské země. Navíc v době tak často zmiňované "televizní revoluce", ale především v době překotného vývoje nových informačních technologií. Rozdílné jsou samozřejmě i zkušenosti z předchozích let a hlavně z jinak strukturovaného trhu a ekonomiky vůbec. Přesto je dobré některé liberální zásady uchovat v paměti - zejména pohled na působení konkurenčního prostředí v oboru telekomunikací i médií.

I naše aktualizovaná Koncepce zahájení digitálního vysílání v ČR pro roky 2004-2006 obsahuje liberální prvky, samozřejmě v rámci nového regulačního rámce pro oblast telekomunikací tak, jak jej v přiměřené míře definují nové evropské směrnice. Například v části 5.1. se doslova píše: "...je potřeba poskytnout dostatečnou míru volnosti rozhodování pro všechny subjekty na nově vznikajícím segmentu trhu (provozovatele digitálních sítí, poskytovatele služeb obsahu, televizního diváka), která zajistí úspěšné přijetí zemského digitálního televizního vysílání divákem...".

V praxi, alespoň podle stroze prezentovaných informací k vyhlášení licenčního řízení na nové digitální programy (přesné podmínky nebyly dosud zveřejněny), je zatím v této oblasti určitý rozpor. Rozpor, na který vytrvale upozorňuje většina provozovatelů v rámci společných diskuzi, a to i při setkáních se zástupci RRTV. Pravdou je, že v našich podmínkách jsou zatím k dispozici dva multiplexy, navíc s neúplným pokrytím, a třetí bude zcela vyhrazen veřejnoprávním médiím. Náš vznikající digitální trh je tedy od počátku poněkud omezen a sešněrován a v případě sporů mezi jednotlivými partnery ve vysílání a při provozu sítí zbývá jen standardní cenová regulace.

V době hledání a snad už i nalézání společných kompromisů v rámci jednání pracovních skupin nad technickým řešení ohledně kmitočtové správy a regulace stejně jako v případě komise pro legislativní sladění nových úprav se stávajícími normami, došlo rozhodnutím Rady ke značnému urychlení celého procesu. Rozhodnutí RRTV podle očekávání provází řada rozpaků i přímo v RRTV a zejména všudypřítomný podiv nad absolutní ignorací poslanecké mediální komise a rezignací na věcnou a otevřenou diskuzi a komunikaci s jejími členy. Základní informační schůzka by možná vyloučila nebo alespoň omezila očekávané střety a potenciální politizaci tématu.

Podle některých hodnocení došlo přitom ke zrychlení hlavně díky tlakům telekomunikačních provozovatelů, kteří obdrželi licence na provoz sítí a byli jim i přes nesouhlas (respektive bez vědomí) RRTV přiděleny sady kmitočtů. Dnes se navíc objevují informace řady dalších telekomunikačních operátorů, že by byli schopni provoz digitálních sítí také zainvestovat a v požadované době zprovoznit.