Budou v ČR tarify s neomezenými daty? Přimět k tomu operátory se snaží student z nemocniční postele

Jakube, s jakou nemocí bojuješ?

To je docela velká otázka. Můj aktuální pobyt v nemocnici by ji měl vyřešit. Je jasné, že trpím onemocněním, které má za následek, že mi ubývá svalová síla. To znamená, že postupem času zapomínám dělat věci, které mi předtím šly, jako třeba najíst se, vyjít schody nebo se ráno obléknout.

Jak se dá v nemocnici zabavit, když tu ležíš od rána do večera?

Těch podnětů k zábavě je tu docela hodně. Můžete komunikovat s fyzioterapeuty, můžete dělat srandičky se sestřičkami, můžete číst knížku nebo malovat obrazy. Můžete se dívat na televizi, i když ta tady teď nefunguje…

Tvým problémem ale je, že se nedostaneš pořádně na internet. V telefonu máš omezená data a Wi-Fi připojení v nemocnici není. Jakým způsobem se teď snažíš přimět české mobilní operátory, aby zákazníkům nabídli tarify s neomezenými daty?

Založil jsem facebookovou skupinu Jsem neomezenej, kde se snažím sdílet svůj nemocniční příběh. Popisuju, co tu celý den dělám a jak se mi daří. Zároveň tam informuji, kolik mi ještě zbývá dat. V čem mě to omezuje a k čemu by mi ten internet byl dobrý. Každý den tam píšu, že dávám vědět operátorům na jejich oficiálních profilech, že bych si přál tarif s neomezenými daty. Vyzývám k tomu i ostatní, kteří mají chuť a čas to udělat.

Co ti operátoři odepisují?

V poslední době mi moc neodepisují. Většinou už jen kopírují větu, ve které mi sdělují, že na dotaz odpověděli v minulosti. Člověk se od nich dozví, že tarify s neomezenými daty nevedou a ani neplánují zavést.

K čemu bys ta neomezená data využil?

Nejsem to jen já. Na Facebooku se mnou sdílí své příběhy spousta lidí, která popisuje, že by tuhle službu uvítali také. Jsou to senioři, pracující lidi i studenti. Ti všichni mají své potřeby a důvody, proč by se jim neomezený tarif hodil. Pro mě je momentálně těžké i zvednout ruku, když ke mně přijdeš a chceš se pozdravit, takže internet je pro mě prakticky jediným spojením s okolním světem. Ve finále je to také ten nejsnadnější způsob. Hodně lidí s tou mojí aktivitou nesouhlasí. Doporučují mi, ať dělám něco jiného. Třeba ať se socializuji, ať jdu ven, ať čtu knihy. To mě trochu překvapuje. Kdyby viděli, v jakém stavu se teď nacházím, tak by přišli na to, že je pro mě náročné i držet knížku v ruce. Že je pro mě těžké udělat pár kroků v nemocničním pokoji, natož abych se pak vydal ven…