Digitální kompromis

digitalizace a legislativa
digitalizace a legislativa
Plánované rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o vypsání licenčního řízení na digitální televizní a rozhlasové programy má zatím malé zpoždění. Červnový dokument Postup RRTV v digitalizaci byl v září poněkud překvapivě doplněn Záměrem Rady pro naplnění digitálních sítí. Snaha Rady vyhlásit licenční řízení v říjnovém termínu, jak si sama dobrovolně určila, se podle slov některých radních ještě dá splnit, považujeme-li začátek listopadu tak trochu za říjen (radní uvádějí v nadsázce případ "listopadové" VŘSR).

Stále si ale myslím, že nejde ani tak o termíny jako o dobře připravené, argumentačně a právně podložené rozhodování se znalostí základních důsledků pro další období. Mezi čekáním na rozhodnutí Rady se na uzavřeném jednání opakovaně sešla pracovní skupina ministra informatiky, bohužel jen za poměrně malé účasti politiků z mediální komise. Z tohoto jednání přitom vzešel jeden z kompromisních návrhů, který by mohl mít naději na úspěch při zřejmě rozhodujícím jednání RRTV v prvním listopadovém týdnu. Jednou z diskutovaných variant je vytvoření nových programů na bázi již v původní Koncepci uvažovaných pilotních projektů, a to pro první náběhové období. Jedná se rovněž o návratu k vytvoření prostoru pro veřejnoprávní multiplex, který by mohl být postupně naplňován programy, bude-li k tomu schválena příslušná legislativa. Jako v současnosti nejvhodnější se pro tento účel některým členům Rady jeví multiplex "A".

Současně se hledá řešení pro rychlejší vytvoření diváckého trhu včasnějším zavedením a distribucí set top boxů nezbytných pro příjem digitální televize a rozhlasu. Zde by podle jednoho z mnoha plánů mohla významnou roli sehrát Česká televize, ale vše závisí na projednávání financování a fungování veřejnoprávní služby a také na konkrétní připravenosti a schopnosti ČT (i ČRo) . Nové licence by mohly být platné pro první dva roky vysílání s možností prodloužení (mimo jiné povolení k provozu digitálních sítí platí také do roku 2007, ale dá se očekávat jejich prolongace). Podle návrhů by tak mohla vzniknout příležitost pro stávající provozovatele, aby se rychleji zapojili do digitálního vysílání. Současně by se mohlo zkrátit přechodné období souběhu obou způsobů vysílání. Hlavní digitální boom by pak nastal po roce 2007, kdy by se mohly kompletovat další multiplexy a kdy se také očekává nástup dalších programů, i se zahraniční účastí. V té době by již český digitální trh mohl být "v provozu" a bylo by zřejmé, jaké konkrétní obchodní a další možnosti přináší a nabízí.

Je tedy reálně možné, že RRTV rozhodne již v týdnu před volbami, bez ohledu na usnesení parlamentní mediální komise. Termín zasedání komise zatím není určen. Podle dosavadních vyjádření se zdá, že autorita parlamentní komise v této věci nehraje příliš velkou roli, jinou váhu by podle některých zdrojů mělo stanovisko Sněmovny jako celku. Na celém rozhodování bude rovněž zajímavé sledovat, jak budou respektovány vládní dokumenty, které jsou však pro RRTV a ČTÚ charakterizovány jen jako "doporučení". Mimochodem i v dalších středoevropských státech provází digitální vysílání diskuze nad legislativou. V Maďarsku bylo v části země již také zahájeno zkušební digitální vysílání, zatím s veřejnoprávními programy. Pro digitální vysílání a udělování licencí se připravuje zcela nový zákon.

Pro další transparentní postup v našich podmínkách podle mého stále chybí zpřístupnění všech podstatných dokumentů a analýz a mimo jiné i základní posouzení diváckého zájmu a vztahu nových programů k reklamnímu trhu. Tím by se objektivizovala atmosféra před výběrem nejvhodnějších programových projektů, kterým by Rada mohla udělit licence na přelomu roku 2004 a 2005. Jde přeci jen o rozhodování o podobě českého mediálního prostředí na dalších více jak 20 let (dnes se celoplošné licence udělují za základní správní poplatek 50 000 Kč na 12 let + 12 let automatické prodloužení při splnění zákonných podmínek a splacení správního poplatku 200 mil. Kč). Nemohu souhlasit s kuloárově šířenými názory některých členů RRTV, že digitální vysílání umožní nárůst celkového objemu prostředků na reklamním trhu o více než 10 miliard. K takovému extrémně optimistickému názoru na budoucí objem všech reklamních prostředků v ČR nevedou žádné relevantní studie či analýzy. Poslední informace, například od ARBOMedia, o vlivu digitalizace zatím v číslech vůbec nehovoří.

Postup směrem k digitálnímu vysílání je ale i přes všechno nezvratný a je to patrné i v dalších souvislostech. Někdy i ve zdánlivě nesouvisejících detailech a symbolech. Například časopis SAT Magazín od čísla 10/2004 změnil logo i název na SAT & DVB-T Magazín.

Atmosféra očekávaného přechodu na nové digitální vysílání je již velmi často ovlivňována médii a často provázena zjednodušujícími informacemi spolu s reklamně až vlivově zabarvenými texty. Jedním z viditelných příkladů byl článek MF Dnes, zveřejněný v průběhu října dokonce už i na titulní stránce. Už sám podtitul "televizní revoluce" slibuje mnohé. V další části textu se také hovoří o zájmu vydavatele celostátního vlivného deníku (a majitele několika rozhlasových stanic) o vstup na trh digitálního televizního vysílání, například i cestou koupě jedné hudební televizní stanice, se kterou se v digitálním vysílání počítá. Jde jen o náznak, přesto již teď někteří odborníci připomínají, že by některé dosavadní kritizované mediální monopoly mohly být brzy nahrazeny jinými, multimediálními (osobně takovou hrozbu nevidím, zejména při očekávané změně proporcí na mediálním trhu). Ve stejném textu se také hovoří o v poslední době oblíbeném tématu zpravodajské televize. Komerční projekt TA3, který patří k velmi zajímavým zpravodajským TV kanálům, je označován jako úspěšný a následováníhodný i v českých podmínkách (přitom sledovanost tohoto programu na Slovensku se podle dostupných informací pohybuje do 2 %, to znamená, že kriteria "úspěšnosti" se někdy mohou lišit). Také v textu uvedený popis nové televize z dílny firmy Febio, která má nabízet "širokou škálu pořadů", je opravdu hodně obecný. Ve výčtu potenciálních programových přírůstků pak chybí projekt televize rodinného typu se zaměřením na křesťanské vysílání, který je dnes u nás znám například v podobě rádia Proglas a který patří k dalším favoritům v připravovaném licenčním řízení. A samozřejmě chybí projekty regionální, se kterými Rada zcela jistě v obecné poloze počítá. Rovněž odkaz na podle listu jedinou překážku pro zahájení digitálního vysílání - právní spor mezi regulačními institucemi - dnes, alespoň podle RRTV, v žádném případě již překážkou není.

Rozhodně nepůjde o jednoduché licenční rozhodování RRTV (bude-li vyhlášeno), navíc vedené v intencích a dle kritérií současného mediálního zákona z roku 2001. Licenční řízení realizované standardně na analogové rozhlasové licence se ani dnes neobejdou bez sporů. Naposledy letos v říjnu soud zrušil opakované řízení RRTV na rádio ve Středních Čechách a nařídil další opakování tendru.

Obecně se jako zájemci o nové digitální programy zatím často prezentují projekty ve zjednodušené kombinaci: investičních skupina + lidé se zkušenostmi s televize. Naproti tomu zavedené firmy zjevně se svým vstupem na český digitální trh čekají nebo jej odkládají, jako tomu je například u MTV Dance (odstoupilo po několika dnech z digitálního experimentálního vysílání) nebo program HBO, který podle zpráv o současném vstupu do DVB-T neuvažuje (projekt placeného TV programu je distribuován dosud v kabelu a na satelitu).

V procesu digitalizace se vůbec poněkud zapomíná na kabelové a satelitní televize, které jsou v zahraničí významnými distributory digitálních programů a doplňkových služeb (DVB-C a DVB-S). V současnosti u nás již teď probíhá v druhé největší kabelové síti firmy Karneval Media zkušební provoz DVB-C, kdy se především optimalizují datové toky a výběr podmíněného přístupu. Na přelomu roku se do testu zapojí také uživatelé ze severních, středních Čech, Plzně, Brna a Ostravy. Komerční provoz přenosu v sítích Karneval v DVB-C je naplánován již na první čtvrtletí roku 2005, pro který se připravuje nový programový paket. Podobné plány avizuje také síť UPC.

Osobně jsem měl nedávno příležitost obsáhle diskutovat o digitálním vysílání i o budoucnosti mediálního trhu u nás s provozovateli kabelových a satelitních TV a s dalšími operátory, sdruženými v rámci asociace ČAKK. Pro mne osobně z diskuze vyplynula, respektive potvrdila se, řada dalších zásadních otázek spojených s nejbližší i se vzdálenější televizní a rozhlasovou budoucností. Mezi hlavní problémy se řadí mimo jiné odhad požadavků, nároků a potřeb českého diváka - diváka současného (komplexní připomínka, že cca 1/5 dnešních obyvatel ČR je v důchodovém věku) nebo i diváka budoucího. Tedy jde o to, jestli je všem zúčastněným v oboru elektronických médií jasné, jaký bude mít divák za několik let zájmy a záliby a zároveň jakými možnostmi bude pro jejich dosažení divák disponovat nebo které bude preferovat. Již dnes je jasné, že dnes udělované "dlouhé" rozhlasové a TV licence předbíhají odhadnutelnou technickou, programovou i obchodní perspektivu rozhlasového a televizního vysílání. Kritérium rozšíření programové nabídky, které se mimo jiné očekává i od digitálního terestrického vysílání, přitom již dnes kabelové a satelitní televize splňují, byť za úplatu. A o dokrytí míst dosud bez televizního signálu nebo s neúplným a nekvalitním příjmem se v nejbližší době operátoři (včetně kabelových a satelitních) poperou v konkurenčním boji.

V analogii s dalšími telekomunikačními službami a sítěmi je zjevné, že dnes i v budoucnosti jde hlavně o jejich komerční využití = atraktivní a komerčně zajímavý obsah. V telekomunikacích jsou například již dnes některé páteřní komunikační sítě využívány zatím jen z malé části. A to možná bude platit i pro rozhlasové a televizní vysílání. Bude mít vůbec Česká republika a její mediální trh dostatek televizních diváků = klientů?

P.S.
Jako aktuální zajímavost uvádím, že po rozkolu v APVTS vzniklo nové telekomunikační sdružení (včetně zajímavého názvu) - Asociace pro spravedlivou konkurenci.