Filip Nerad: Pekelný brexit
„Přemýšlím o tom, jak vypadá speciální místo vyhrazené v pekle pro ty, kdo prosazovali brexit bez náznaku plánu, jak ho bezpečně zařídit.“
Tahle poznámka předsedy Evropské rady Donalda Tuska po setkání s irským premiérem Leo Varadkarem vyvolala také doslova peklo. Alespoň v Británii.
Jan Jůn: Proč vypukla zákopová válka v britské sněmovně
Ano, je to tak a s trochou přemýšlení je určitě jednoduché pochopit proč.
Polský šéf unijních summitů se stal terčem tvrdé kritiky ostrovní vlády a tamních stoupenců odchodu z unie, kteří ho neváhali nazvat ďábelským euromaniakem nebo nevoleným arogantním tyranem.
Na Tuskovu obranu se naopak postavil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nebo styčný důstojník europarlamentu pro brexit Guy Verhofstadt. Ten si přisadil a konstatoval, že pochybuje, že by lucifer tyto stoupence brexitu bez plánu jak dál do pekla vůbec přijal, protože by mu ho rozložili, jako teď rozdělují Británii.
Pohoršení Britů nad těmito komentáři evropských představitelů ale zakrylo důležité skutečnosti. Tuskův výlev nebyl nějakým nepovedeným žertem na adresu brexitářů, ale zjevným projevem frustrace v Evropské unii z aktuálního stavu britského odcházení.
Hrát na čas
Ani méně než dva měsíce před datem vystoupení není nic jistého a nikdo neví, co se v Británii bude dít. A v prvé řadě to neví ostrovní politická reprezentace, což je na celé situaci asi nejhorší.
Jan Fingerland: Po hlavě do hořícího brexitu
Každý se něčeho bojí, i v Británii. Jedni se obávají setrvání v Evropské unii, jiní zas brexitu, a ještě jiní tvrdého brexitu. Jsou ovšem i takoví, kteří se nebojí ani toho.
Tamní kabinet stále sází na tutéž kartu, tedy snahu přesvědčit evropské partnery k ústupkům ohledně pojistky u irské hranice. Té pojistky, kterou ve výstupové dohodě sama londýnská vláda chtěla a stále chce mít.
To ovšem neplatí o významné části britských poslanců, kteří v tomto záložním opatření na zachování otevřené severoirské hranice a ulsterského mírového procesu vidí zárodek uvíznutí Spojeného království v unii na věčné časy.
Zavázali proto vládu, aby vyjednala nahrazení této pojistky nějakou alternativou, i když tuto možnost evropská strana už nejméně stokrát odmítla. Známé rčení, že stokrát nic umořilo osla ale v britském případě evidentně neplatí.
Jan Macháček: Brexit a kompromis
Dosažení kompromisu ve věci dohody o brexitu se momentálně nejeví jako pravděpodobné, pravděpodobnost tvrdého brexitu či brexitu bez dohody roste.
Tuskovu „pekelnou“ poznámku navíc nelze vnímat jen jako osamocený výkřik jednoho euroúředníka, i když vysoce postaveného. Podobné rozladění z vývoje brexitu panuje i v dalších institucích a mezi unijními diplomaty. Předseda Evropské rady tak nahlas řekl to, co si myslí řada lidí na kontinentální straně kanálu La Manche. Nebo minimálně v Bruselu.
Tato frustrace ani vzájemné osočování ale řešení nijak nepomůžou. Pokud chce premiérka Mayová brexitovou dohodu v britském parlamentu prosadit, nezbývá jí zřejmě nic jiného, než se buď domluvit s opozičními labouristy, nebo s Dublinem.
Její dlouhodobá sázka na uspokojení požadavků odpůrců ve vlastním táboře je hodně nejistá a zatím žádné plody nepřináší. Jediná šance, jak jim dát přesně to, co chtějí, přitom leží dle všeho spíše v Irsku než Bruselu.
Lukáš Kovanda: Brexit zabije tisíce Britů. Absurdní!
Datum brexitu se sice kvapem blíží, ale to, jakým způsobem proběhne, je stále krajně nejasné. Takže probíhá nové kolo absurdního strašení britské veřejnosti.
Dublinská vláda se doma ocitá pod obrovským tlakem a čelí velkému dilematu, zda přispět svým neoblomným postojem k divokému brexitu na konci března, a tím pádem k okamžitému obnovení hraničních kontrol, které si Irové sami nepřejí.
Pokud by v otázce hranice byl Dublin ochotný couvnout, zbytek sedmadvacítky se určitě přidá. Unie s ním spolehlivě táhne za jeden provaz, což momentálně znamená, že podporuje irskou neústupnost.
Pokud i ta bude nadále trvat, potřebuje Mayová na svou stranu doma získat opozici, protože na podporu minimálně části vlastních lidí spoléhat nemůže. Šéf labouristů Jeremy Corbyn jí předložil pět podmínek, za kterých to je nejsilnější nevládní strana připravená udělat.
To by ale pro premiérku znamenalo souhlasit s těsnějším spojením s unií, než si sama představuje, a velmi pravděpodobně bouři v konzervativní straně, která by ji mohla definitivně rozštěpit. Mayová tak bude zřejmě dál hrát na čas, i když ten stále více tlačí a může to být stále větší peklo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
