Poslanec Novotný: Státní osvěta k digitalizaci není potřeba

Poslanec Zbyněk Novotný

Poslanec Zbyněk Novotný (ODS) je prvním z několika zástupců nové poslanecké sněmovny, kterých jsme se zeptali na další vývoj digitálního vysílání a médií obecně z pohledu legislativců. Zbyněk Novotný v rozhovoru předestírá svůj postoj k veřejné službě a digitalizaci. Mimo jiné říká, že s nástupem digitalizace a set-top-boxů si Češi poradí sami.

Co považujete za nejdůležitější věc v příštím čtyřletém funkčním období?
Jedním z prvních kroků je přesná, pregnantní definice vysílání veřejné služby. Na počátku musí stát politici a parlament. Jiná možnost není. Samozřejmě, že veřejnou službu nebudou definovat poslanci, ale proběhne velice zdlouhavé, obtížné připomínkové řízení. Toho se musí zúčastnit odborná veřejnost, kulturní obec, mediální pracovníci. Ale především zde musí být politická vůle k tomuto kroku.
Definice nespočívá pouze v tom, že "součástí vysílání veřejné služby je nekomentované zpravodajství a domácí tvorba". Protože domácí tvorba může být jedna inscenace, nebo také třináctidílný seriál, nebo deset třináctidílných seriálů.
Musí být přesně stanoveno, co je myšleno domácí tvorbou, vysíláním pro menšiny, regionálním vysíláním a v jakém rozsahu.
To aby se někdo nedomníval, že stanovit obsah veřejné služby je otázka jednoho zasedání několika pánů, kteří se sejdou v kanceláři a do večera máme veřejnou službu na stole. To nikoliv! Lze tedy podle vás definovat veřejnou službu pregnantně, aby definice vydržela déle než jedno volební období?
Nepochybně. Celá tato problematika směřuje k tomu, aby její životnost přesáhla jedno funkční období. Předpokládám - zcela pracovně - dvacet let. Lze to definovat, ale není to jednoduchá záležitost. V okamžiku, kdy budeme mít veřejnou službu takto definovanou, tak jsme schopni stanovit její aktuální cenu. Proces definování veřejné služby může být delší než toto volební období. Myslíte, že je možné ji definovat na dvacet let, když technologie postupují tak obrovskou rychlostí? Ta definice se může velmi rychle přežít.
Prosím, nezaměňujme dvě věci. Jedna věc je definice veřejné služby, kde hovoříme o obsahu a druhá věc je technologická stránka. Takže vy budete mluvit pouze o obsahu.
O obsahu, protože není vůbec přípustné, abychom do zákona zakomponovali něco, co hovoří o technologii. Dynamika vývoje technologií na audiovizuálním a digitálním trhu je nekonečně rychlejší, než je legislativní proces jednoho zákona. Ale to může potkat i obsah. Vzhledem k tomu, že existuje Evropská unie, se mohou měnit i různé definice třeba v souvislosti s Televizí bez hranic. Může tak být problém stanovit nějaké procentuální obsahové limity pro nějaký typ tvorby.
Určitě. Součástí takto definované veřejné služby musí být i mechanismus, jakým způsobem a v jaké periodicitě bude tato veřejná služba aktualizována, a jakým orgánem. Dozorový orgán, pracovně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, bude dohlížet na provádění stanovené veřejné služby. Zároveň bude mít i pravomoc tuto veřejnou službu upravovat vzhledem k vývoji, který jste popsala. Co bude další krok po definici veřejné služby? Oba dva dobře víme, že jakýkoliv mediální zákon, který se ocitne ve sněmovně, má před sebou minimálně tříletou anabázi.
Dopustím se čiré spekulace, ale řekl bych, že jedno funkční období by mělo stačit. Jedná se nikoliv o politickou vizi Občanské demokratické strany, ale o politickou vizi mou. Berte to prosím tak, že to je neprodiskutovaná pracovní verze.
Takto stanovenou a oceněnou veřejnou službu bychom měli jako český stát nabídnout k veřejné soutěži jakémukoliv subjektu, který splní kvalifikační kritéria tuto veřejnou službu pro stát provádět. A ani nedochází v tomto případě ke kolizi s Radou Evropy, která ve svém doporučení říká, že veřejnoprávní službu provádí veřejnoprávní médium, popřípadě nějaké médium soukromé. Kdyby veřejnou službu v soutěži získal soukromý subjekt, nedochází tedy ke kolizi s Radou Evropy. Ani s našimi zákony, protože ani naše zákony to a priori nezakazují. Samozřejmě ani neupravují. Dovedete si představit, že by veřejnou službu provádělo více subjektů, než Česká televize a Český rozhlas jako nyní?
Více subjektů ne. Já jsem přesvědčen, že veřejnou službu musí pro stát provádět pouze jeden subjekt. Nikoliv některé typy pořadů subjekt A, některé typy pořadů subjekt B. Veřejná služba by měla být nabídnuta v soutěži jako celkový projekt, za který ten subjekt, který ji bude provádět, obdrží celkovou sumu.
Je chybné se vydávat cestou, kdy máme veřejnoprávní médium, které ze zákona provádí pro stát veřejnou službu. Jak se ukazuje, je to stav nehospodárný, je to stav zastaralý a je to stav špatný. A jestliže se chceme ubírat v celém státě, v celé státní správě k větší efektivitě, tak musíme najít odvahu vydat se jinou cestou.
Samozřejmě neříkám, že Česká televize nemůže být tím subjektem, který veřejnou službu v soutěži získá. Já si naopak zcela privátně myslím, že má největší předpoklady získat v případné soutěži veřejnou službu právě Česká televize a Český rozhlas. Jak byste řešil situaci České televize a Českého rozhlasu? Převedl byste je na licencované vysílatele? Na jak dlouho by subjekty získaly možnost veřejnou službu provozovat? Asi to není záležitost třeba pěti let.
Moje představa o veřejné službě vzešlé ze soutěže byla právě na pět, sedm, osm let. Určitě ne na let patnáct. Horizont více jak deseti let je natolik vzdálen, že by se po několika letech mohlo prokázat, že daný model je pro stát velice nevýhodný. A dovedete si představit, že bychom to zjistili řekněme po čtyřech letech a měli bychom před sebou ještě dalších deset, jedenáct let veřejné služby nějakého subjektu? Něco podobného si stát nemůže dovolit. Mechanismy, za jakých podmínek bude veřejná služba dána do soutěže a za jakých podmínek bude prováděna, nebo kdy vysílací rada může zasáhnout do provozování veřejné služby, kdy můžou přijít na řadu nějaké finanční sankce, či dokonce odebrání té licence k provozování veřejné služby, jsou předmětem toho dlouhodobého procesu.
Já se celou dobu snažím naznačit, že nejde o proces jednoduchý, který by šlo udělat od psacího stolu rozhodnutím nějaké stojedničky ve sněmovně. To určitě ne. Jsou to procesy, kde musí dojít k zásadní a masivní politické shodě, řekněme, a opět to berte jako pracovní verzi, jako v případě ústavního zákona. Nemáte strach, že jakýkoliv subjekt, který ponese veřejnou službu a bude ji mít třeba na čtyři roky, na pět let, bude závislý na politické reprezentaci? Volební období je čtyřleté a tudíž by nemusel být objektivní, protože se bude snažit zavděčit vždy tomu, kdo bude de facto rozhodovat o jeho dalším bytí či nebytí.
Ještě stále ministr Jandák v rozhovoru zhruba před čtrnácti dny prohlásil, že by si dovedl představit státní televizi. Tak to je přesně ten krok, kterým se nemůžeme (a já si troufám dokonce říct nesmíme) ubírat. Já hovořím stále o televizi, ale myslím tím i rozhlas. Rozhlas má takovou nevýhodu, že je zastíněn televizí, i když jeho důležitost je na stejné úrovni. Myslete prosím na to, že hovoříte pro rozhlas.
Já se tedy pokusím to řazení obrátit. Státní rozhlas a státní televize je naprosto nepřijatelné řešení, kdy se tyto instituce dostávají pod vliv politické garnitury. A na tom budu trvat, i kdyby ODS vládla jednapadesátiprocentní většinou. Je naprosto nepřijatelné dostat se do stavu normalizačního rozhlasu a televize. Od střední generace dále jsme to zažili. Já myslím, že o něčem podobném není nutné vůbec diskutovat. Snad to byla ze strany ministra Jandáka neznalost, a ne zlý úmysl. Jak by podle vás měl vypadat ideální stav rozhlasů a televizí? Mílovými kroky se blíží digitalizace.
Při zmíněné digitalizaci stojíme před problémem, kdy Česká republika nebude schopna plnohodnotným čtyřiadvacetihodinovým vysíláním naplnit všechny frekvence, všechny vysílací možnosti, které se jí v budoucnosti díky technologickému pokroku nabízejí.
Já se soustředím pouze na tu část, která hovoří o veřejné službě, protože to je část, která se týká českého státu.
Veřejná služba bude definována, oceněna, vydražena nebo nabídnuta v soutěži, a kterýkoliv komerční subjekt, který ji bude provádět, ji bude provádět pro stát pod kontrolou RRTV, která bude mít značné pravomoci k zásahům do vysílání, sankcionování, popřípadě odebrání licence na vysílání veřejné služby. Volba RRTV nesmí být z většiny pod přímým politickým vlivem, aby nedocházelo k tomu, že budeme mít něco, co se jmenuje veřejná služba, a bude se vlastně jednat o státní televizi pod státním dirigismem prostřednictvím RRTV. To je ideální stav. Samozřejmě, určitě se vyskytne během tohoto procesu spousta drobných zádrhelů - na celém procesu se budou podílet lidé a do toho procesu se promítnou jejich osobní zájmy. To bude problém, který na nás čeká. A je na politicích a politické vůli, aby se jim podařilo vyprodukovat takový mechanismus, který maximální možnou měrou zabrání tvorbě korupčního prostředí a podobných problémů. Jakým způsobem podpoříte kampaň, která by osvětlovala lidem nutnost nových technologií? Starší lidé mají strach z digitalizace, protože set-top-box je pro ně něco, co neznají, nevědí, co si pod tím mají představit, co s tím vůbec mají dělat. Jak vy byste vysvětlovali lidem, že nové technologie nejsou výmysl státu (i takové názory jsou), ale že to je prostě nutnost daná pokrokem?
Nemyslím, že by stát měl působit jako nějaká osvětová organizace. Když v roce 1953 začala vysílat televize, nebo v roce 1923 rádio, tak také nemuselo docházet k masivnímu přesvědčování obyvatelstva, že se nemusejí obávat rádiových vln. Přechod na barevnou televizní soustavu, nástup videorekordérů, kompaktních disků, v poslední době DVD rekordérů. Ani jedna z těchhle věcí nepotřebovala státní osvětu. Jak plyne čas, tak se většina obyvatelstva seznámí s tímhle technologickým posunem sama. A stejně tak jsem přesvědčen, že to bude i s digitalizací a set-top-boxem.
Set-top-box už v době, kdy u nás digitální vysílání běžně nefunguje, zaznamenal takový cenový pokles, že v okamžiku, kdy bude třeba naše domácnosti zaplavit několika miliony set-top-boxů, tak budou stát 500 nebo 400 korun. A budou k dostání, když to přeženu, k velkému nákupu jako prezent.
V okamžiku, kdy bude hrozit vypnutí analogového vysílání, bude 99,9 procent obyvatelstva zcela přirozeným vývojem připraveno na vypnutí analogu a na přechod k digitálu. Děkuji za rozhovor.
Spustit audio
autoři: Irena Ryšánková, Filip Rožánek