Pospíchal: Nejsme žádní drábové, kteří dramaticky trestají

21. leden 2008

O poplatcích, monitorování vysílání, o tom, jak to bude vypadat po rozjezdu digitálního vysílání a o odvolané RRTV jsme hovořili s Petrem Pospíchalem, místopředsedou "velké vysílací rady".

V tiskové zprávě RRTV z 8. ledna je doporučení "řešit situaci poplatníků televizního poplatku, kteří po zavedení technického plánu přechodu nebudou moci přijímat zemské vysílání veřejnoprávní televize". To tedy znamená, že pokud by přijímali televizi - či rozhlas - prostřednictvím satelitu, nebudou muset, když nebudou mít terestrické vysílání, platit poplatky?

Tu situaci je možné řešit různě. Optimální řešení je zajistit lidem příjem jiným způsobem, třeba satelitním tak, aby do toho oni sami nemuseli investovat žádné další prostředky. Aby ten televizní poplatek (u rozhlasového bychom to asi museli řešit trošku odlišněji, protože tam ten příjem zřejmě je) zajišťoval jistotu příjmu signálu. Pokud nebude možný příjem vysílání terestrického, musel by ho zajistit příjemce toho poplatku, to znamená Česká televize, nějak jinak. To je jedna možnost.

Druhá možnost, a ta by byla asi velmi obtížně realizovatelná, je, že pokud by prokazatelně příjem v oblasti nebyl možný, tedy nikoliv nebyl možný subjektivně, ale podle nějaké mapy pokrytí, byli by její obyvatelé zproštěni povinnosti poplatek platit.

Rozhodně si myslím, že je třeba situaci řešit a nebagatelizovat ji nějakými úvahami, že takových obyvatel jsou jen dvě nebo tři procenta. Nebo třeba ještě míň. To je úplně jedno.

V praxi by tedy Česká televize byla povinna dokrýt lidi, kteří nemají terestrický příjem...

Ano. Měla by uvažovat o tom, jak ty lidi dokrýt. Zatím to není v té poloze, že by se řeklo je povinna. Já si umím dokonce představit, že bude místo, kde to nepůjde vůbec žádným způsobem řešit. Tam by se mělo asi upustit od vybírání poplatku.

Digitalizace má ale ještě jiná úskalí. Když se rozpočet RRTV probíral ve sněmovně v rámci státního rozpočtu, diskutovalo se živě o tom, jak zabezpečovat monitorování vysílání a jak to bude, když bude stanic ještě víc. Řešíte nějak situaci s nárůstem stanic? Nakupujete techniku?

To je obtížná věc. Rada je podle zákona povinna kontrolovat obsah televizního a rozhlasového vysílání. To je povinnost, která má tak obrovský rozsah, že není možné ji zvládnout ani s mnohem větším počtem lidí, než o jakém jsme kdy mluvili. Je to technicky velmi obtížné, například by se mělo vysílání ukládat jako data.

Zatím rada monitoruje výběrově. Samozřejmě monitoruje vysílání terestrické - celoplošné televizní a rozhlasové stanice - a zároveň je třeba uvažovat i o jiných stanicích. A také je třeba se v tom obrovském množství pořadů vyznat a umět je zpětně vyhledávat.

Systém, který to umí, technicky není zcela jednoduchý a myslím, že by ho bylo možné pořídit za cenu, která značně převyšuje možnosti rozpočtu rady. Zhruba to znamená sto milionů korun, sto dvacet se vším všudy i s obsluhou, zaškolením, s nějakými datovými kapacitami. To asi rada nyní není schopna zajistit. Pracujeme tedy provizorním způsobem.

Nerad bych říkal příliš mnoho detailů, protože provozovatelé nemusí vědět, jak monitorujeme, které vysílání a jak dlouho. Ale monitorujeme některé stanice - a myslím v dobré technické kvalitě - a máme omezenou možnost záznamy dlouhodobě uchovávat. V tom provizorním systému je mnohem obtížnější zpětné vyhledávání. Ale i to je do určité míry možné.

To je jen jedna stránka věci, druhá je potom vyhodnocování. A právě to je práce velice odborná a velice časově náročná. Tam bychom, samozřejmě, potřebovali lidí víc. To zatím asi není úplně vyřešeno. Ale já mám pocit, že v posledních dvou třech letech možná kulturní výbor sněmovny více rozumí tomu, co rada potřebuje, a postupnými kroky, které jsou někdy menší, než bych si já představoval, se ta situace začíná řešit.

To ale znamená, že jste vlastně nuceni nedodržovat zákon, protože všechno monitorovat nestihnete a není to ani technicky možné. Ale podle zákona máte monitorovat všechno, všechny stanice.

Zkuste si odpovědět na otázku, co je ono všechno. Můžeme ho stanovit v několika úrovních, které se budou se od sebe lišit o tisíce procent. Myslíme tím všechny programy, které jsou šířené pozemním vysíláním? Nebo tím myslíme všechny mutace, pokud nějaký provozovatel [regionálně] odpojuje? Myslíme tím všechny tyto programy? Nebo myslíme i všechno vysílání kabelové? Nebo myslíme i všechno vysílání satelitní, jehož signál také pokrývá Českou republiku?

Já bych byl opatrný. Samozřejmě je třeba pohlížet na vysílání i z hlediska významu, dosahu, sledovanosti, společenského klimatu. To myslím do vysoké míry zaznamenáváme a vyhodnocujeme. Na opravdu minoritní satelitní nebo kabelové kanály naše pozornost přirozeně dohlédne mnohem méně. A jestliže dohlédne, tak spíše na ty kanály, které k tomu nějakým způsobem svádějí. Buď mají nějakou erotickou produkci, která by mohla porušovat zákon, nebo nějakou jinou.

Neřekl bych úplně, že porušujeme zákon, ono kvalifikovaně porušovat zákon je něco jiného. Možnost technickým a lidským vybavením pokrýt nutnou plochu, a to, jak to zákonodárce mohl myslet, jsou dvě různé věci. Můžeme hovořit o druhé možnosti, ne že porušujeme zákon. Spíš neporušujeme. A každý, kdo tu věc zná, vidí, že z hlediska možností tu věc řešíme na ne méně než sto procent. Někdy bych dokonce řekl, že jsme trochu i nad těmi možnostmi, protože se opravdu snažíme vysílaní zaznamenávat.

Mne zaujal váš výrok, že "kvalifikovaně porušovat zákon je něco jiného".

Ještě jednou zopakuji - nejsme schopni technicky, lidsky a odborně pokrýt celý rozsah, jaký zákonodárce mohl mít na mysli, ale to je úplně něco jiného, než kdybychom řekli, že kvalifikovaně porušujeme zákon, to tedy určitě ne. Tak jen abychom si rozuměli.

Vzhledem k tomu, že digitální stanice musí začít vysílat do 360 dnů, což jim ukládá zákon, přibude spousta stanic, ať velkých, či malých. Už to nějak řešíte? Protože podle toho, jak jste mi to vylíčil, to teď vypadá dost hrozivě.

Naopak, já si myslím, že jsem vám řekl optimistický pohled na věc, vůbec to nevypadá hrozivě. Jen je to strašně moc práce a strašně moc technického rozsahu činnosti. Určitě s tím počítáme. Určitě neuniknou naší pozornosti...

Takže se nemají těšit zbytečně...

Já si nemyslím, že se někdo těší. Když onen někdo podniká v oboru, který je regulován, tak to ví. V neregulovaném podnikání je ta situace vždycky trochu volnější, ale i tam jsou různé kontroly a tak, takže myslím, že se nikdo netěší, jak unikne pozornosti. Rada tyto věci nevnímá nijak dramaticky. Nejsme přece nějakým drábem, který okamžitě nějak dramaticky trestá. My nejprve udělujeme upozornění na porušení zákona...

Otázka na závěr. Sněmovní mediální komise nyní jednala s odvolanými členy RRTV, kteří občas upozorňují na názor, že jedním z následků neplatnosti jejich odvolání by byla také neplatnost všech usnesení vysílací rady, která přišla po nich. Jaký na to máte názor?

Není to žádné drama. Rozumím těm jednotlivým lidem. Tomu, co si museli prožít. To není snadná věc, tomu se dá rozumět. Rozumím tomu, že se každý bije za svá práva. Ta práva mohou mít nějaký finanční ekvivalent, to taky chápu. Osobně můžu jenom vyslovit jisté uznání nad tím, že mají takovou vytrvalost, protože se to celé táhne už pěkně dlouho.

Na druhé straně se ta věc nijak, podle mne, nedotýká nás, kteří jsme do té rady přišli posléze, netýká se nijak činnosti současné rady. V té radě mohli sedět úplně jiní lidé, ale každopádně počínaje 22. květnem 2003 jich tam seděl dostatečný počet pro činnost rady. Všichni členové z této doby byli zvoleni řádně, splnili všechny předpoklady, které byly nutné, funkci převzali řádně v souladu se zákonem. Čili spekulace, že by ta rozhodnutí mohla být znevěrohodněna, mi připadají nemístné. Rozhodnutí rady jsou v souladu s právem. Skutečnost, že tam mohl sedět někdo jiný, ta rozhodnutí nemůže devalvovat.

Petr Pospíchal se narodil v Brně, účastnil se činnosti Charty 77, za niž putoval dvakrát do vězení a jednou "pouze" do vazby. Po roce 1989 pracoval v kanceláři prezidenta republiky. Byl velvyslancem České republiky v Sofii. Pospíchal je nositelem nejvyššího bulharského státního vyznamenání Stara Planina 1. stupně a polského státního vyznamenání Krzyż Oficerski Orderu Zasługi Rzeczypospolitej Polskiej.

autor: Irena Ryšánková
Spustit audio