RRTV: Současná právní úprava neodpovídá situaci v oblasti vysílání

digitalizace a legislativa

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zveřejnila na svých stránkách Výroční zprávu za rok 2004, kterou současně předala Poslanecké Sněmovně Parlamentu ČR. Zpráva je standardně členěna dle požadavků mediálního zákona. V části věnované digitálnímu vysílání se text zcela shoduje se Zprávou o digitálním vysíláním (včetně všech příloh, vládních dokumentů a usnesení), předané a následně odmítnuté PS PČR v únoru 2005. Přestože bod projednání zprávy byl na program schůze sněmovny zařazen jako pevný bod na pátek 18.2., nikdo z RRTV resp. ani její předseda se projednání nezúčastnil.

Až v průběhu projednávání této zprávy byl předseda RRTV Petr Pospíchal telefonicky kontaktován a se zpožděním se do Sněmovny nakonec dostavil. Důvodem neúčasti byl podle sdělení členů vedení Rady fakt, že předseda a Rada již ke zprávě svůj komentář poskytla na mediální komisi a navíc předseda RRTV nedostal oficiální pozvánku na jednání PSP.

Samotná Výroční zpráva RRTV bude předmětem jednání příslušných parlamentních výborů a následně proběhne podle zákona její schvalování na plénu Sněmovny. Přestože sněmovna již integrální část zprávy Rady odmítla, neočekává se, že by PSP Zprávu podvakrát odmítla a tím Radu odvolala. Politických a strategických důvodů pro toto je mnoho. RRTV bude podle všeho i nadále pokračovat v licenčním řízení na digitální programy podle původního plánu, i když ji sněmovna vyzvala, aby se do doby přijetí novely mediálního zákona zdržela nevratných kroků v oblasti digitalizace. Podle předsedy Rady Petra Pospíchala má Sněmovna za úkol schvalovat zákony a ne vydávat nějaké pokyny nezávislým orgánům. Současný názor je sice trochu v rozporu s podzimními vyjádřeními členů vedení Rady, ale na skutečnosti pokračování a dokončení licenčního řízení to nic nemění.

Rada svůj postup obhajuje argumenty, že jde o kroky v souladu s platným zákonem a s vládní Koncepcí digitalizace. Z Koncepce ale Rada využívá jen část hovořící o možnosti zahájit digitální vysílání v rámci platné legislativy. Rada ovšem už zamlčuje, že v jiných částech je její konkrétní postup přímo v rozporu z touto Koncepcí. Nutno také dodat, že Koncepce vznikala v době, kdy Ministerstvo informatiky mělo informace jen o 2 disponibilních digitálních sítích. Teprve v další fázi ČTÚ přidělil sítě 3 operátorům a zásadně se tak změnily proporce a počty možných digitálních pozic.

Při podrobnějším studiu zprávy se ukazuje hned několik sporných nebo nepříliš jasných či vzájemně rozporných věcí. V případě digitálního vysílání se například v jedné části hovoří o možnosti výměny analogových kmitočtů za digitální podle speciálního ustanovení mediálního zákona, jinde se ale píše, že bude nutný souběh obou způsobů vysílání. V praxi tedy budou kmitočty uvolněny, ale budou zároveň využívány? Na řadu rozporů a pochybností už upozornili politici vládních i opozičních stran během projednávání na mediální komisi.

Také ve zmíněné věci postupu "podle platných zákonů" se Rada ve své zprávě nakonec přimlouvá za změnu legislativy. Ve zprávě je v části 8 - Návrhy na opatření zohledňující nové technologie v oblasti vysílání doslova uvedeno: Dosavadní zkušenosti s aplikací současné právní úpravy v oblasti vysílání ukazují, že tato úprava neodpovídá situaci v oblasti vysílání (Str. 120). To se zřejmě týká také některých praktických problémů i mimo digitalizaci.

Po vyjmutí celé mediální části ze Zákona o elektronických komunikacích ( a navrácení části týkající se jen ČT a ČRo) se problematika digitálního vysílání vrací formou novely mediálního zákona č.231/01Sb. Tento vládní návrh, obsahově shodný s vyjmutou částí, je charakterizován jako tzv. nosič s tím, že dojde k novému zpracování textu novely v průběhu dalšího projednávání v parlamentních výborech. Ve čtvrtek 17.února se k tomu sešel podvýbor pro mediální legislativu, na návrh jejího předsedy, poslance Jaromíra Talíře, mimořádně v rozšířeném obsazení o další zájemce a odborníky. Cílem vstupního informativního jednání za účasti ministra informatiky Vladimíra Mlynáře bylo stanovit základní okruhy a problémy k řešení. Podle vyjádření většiny zúčastněných nebyly k základním tezím novely navrhovaných Ministerstvem informatiky zásadní spory. Spíše jde o to vytvořit základní a jasný rámec pro digitální vysílání a pokusit se omezit hlavně na tuto problematiku tak, aby bylo v případě shody možné dosáhnout co nejrychlejšího projednání a následného schválení pro vysílání tolik potřebné zákonné úpravy (nyní zřejmě i podle RRTV). Význam novely narostl i díky aktuálně schválené verzi Zákona o elektronických komunikacích v tzv. sněmovní verzi.