Stropnický: Potřebujeme zastřešující mediální zákon

Pokud mám správné informace, Strana zelených má kulturní a mediální komisi. Čím se tato komise zabývá, jak dlouho pracuje a existují již nějaké konkrétní výsledky, ke kterým komise došla?

Kulturní sekce, která zahrnuje i média, v SZ skutečně existuje. Je to ovšem oblast, která bohužel nepřitahuje tolik pozornosti, aby její činnost významně přesáhla běžnou agendu našich sekcí: tj. připravit podklady pro příslušnou kapitolu do volebního programu, sestavit argumentaci pro její případné zařazení do koaličních smluv, analyzovat následně plnění a průběžně sledovat novou legislativu. Nejvíc se sekce v posledních řekněme dvou měsících věnovala čtyřem tématům: chystanému věcnému záměru nového památkového zákona, situaci v pražské (ale i jiné, méně viditelné) grantové politice samospráv, zprávě o činnosti ČT za rok 2007 a implementaci pravidel pro vydávání místních (tzv. radničních) periodik do zákona o neziskových organizacích.

Má Strana zelených koncipovanou mediální politiku se vztahem k mediální legislativě? Pokud ano, jak se díváte na budoucí nutný vývoj v mediální legislativě, zejména s ohledem na probíhající digitalizaci?

Mediální politika SZ nepatří mezi koncepčně nejpropracovanější oblasti našeho programu. Musel bych mluvit sám za sebe.

Mluvte tedy sám za sebe.

Na prvním místě je nutnost zastřešujícího mediálního zákona. Bude-li definován předmět úpravy, tj. co to jsou noviny, kdo je novinář atd., bude možnost nově a úplněji definovat pojem veřejná služba, ale třeba také to, co to znamená, že jsou noviny "nezávislé".
Dnes se mnozí ptají: nezávislé na kom? Když vidím hlavičku "nezávislé noviny", otevřu list, a v něm se na mě přes strany 4 a 5 směje dvaceticentimetrová kost od šunky - reklama to na Lidl, nejedná se o nezávislé noviny. Totéž platí o obrovských inzertních plochách ČEZu, Škody Auto ad.
Nezávislost na politických stranách je dnes již evidentní, nezávislost na inzerentech zdaleka tak průkazná není. Zcela pravidelně například pražská příloha MF Dnes píše o nových lokalitách v Praze, kde se budou stavět byty. A pod článkem je inzerce, která nabízí byty k prodeji, byť třeba na jiném místě. Nezávislý deník je ten, který má nadpoloviční příjem z prodeje, nikoli z inzerce.
Ani to však není jediné kritérium, právě to by také měl definovat tento zákon.
Nejde o to něco zakazovat, ať si Lidl inzeruje klidně na titulní straně, ale ať si ty noviny pak neříkají nezávislé, to je klamání veřejnosti. V médiích veřejné služby jsou pak kritéria vůbec ostřejší.

Vy jste ovšem kritikem veřejné služby, že?

Kritikem médií veřejné služby jako typu provozování médií jsem na akademické půdě, a též (zejména) způsobu, jakým jsou provozována u nás, ten kritizuji i veřejně. Veřejnoprávní média však považuji za potřebná, proto je kritizuji, proto jsem jejich jejich studiem strávil určitý čas. Souhlasím s výhradami, které se týkají jejich financování, jejich fungování, a nakonec, když si občas zapnu ČT, i jejich smyslu.
Nemyslím si však, na rozdíl od Margaret Thatcherové, která viděla v BBC vedle horníků svého hlavního vnitropolitického soupeře, nebo ODS, jejíž mediální experti nemohou spojení "veřejná služba" ani vyslovit bez odporu (nepřináší to přece zisk), že je nutné média veřejné služby rušit. Problém a tedy i řešení je jinde, než v tom, že jsou tato média v mnohém méně efektivně fungujícími organizacemi, než média soukromá: zatímco soukromí provozovatelé mají jako triádu zábava-informace-vzdělání (a to v tomto pořadí od nejdůležitějšího k nejméně důležitému), média veřejné služby to mají mít takto: informace-vzdělání-zábava.
Ano, i zde může prvek zábavy být, ale soutěžit se soukromoprávními subjekty ve sledovanosti sdělovací prostředky veřejné služby nemají a ani jejich generální ředitelé nemají být odměňováni primárně podle toho, zda hospodařili s vyrovnaným rozpočtem. Je to kritérium, ale ne to nejdůležitější.
Veřejnoprávní média jsou vystavena dvojímu tlaku: ze strany trhu (od komerce) a ze strany státu (od politiků), u nás často od politiků v zájmu komerčních subjektů. Jedním ze způsobů, jak věc řešit, je provázat koncesionářské poplatky s inflací, tzv. doložkou, čili: poplatek se zvýší vždy o inflaci a politici tak do příjmů média nebudou moci zasahovat (a tím si vynucovat jeho předběžnou loajalitu).
Na tomto principu loajality je založen současný management Jiřího Janečka, což je odporné.

Děláte si na toto téma nějaké průzkumy?

Průzkumy neděláme, na to nemám finanční prostředky.

Jaké by, podle vás, mělo být ideální nastavení mediálního trhu - zejména s přihlédnutím k elektronickým médiím - v České republice? A jaký by měl mít vztah k zahraničním subjektům? Jaký je váš názor na problematiku křížení vlastnictví?

Koncentrace vlastnictví je asi vůbec nejzávažnější problém českých médií vůbec. Celý regionální tisk vlastní jeden vlastník, dva velké celostátní deníky opět jeden, a to nepočítám, že oba vlastníci vydávají bezpočet dalších "vedlejších" produktů a mluvím jen o vlajkových lodích. O vertikální koncentraci, přiznám se, nemám takový přehled. To je jen co se týče tisku.
Máme-li mluvit o ideálním stavu, je třeba se vrátit poněkud zpět a připomenout, že jsme jedna z mála zemí (mají to např. i na Slovensku), která nemá obecný mediální zákon vztahující se na všechna média bez rozdílu, tedy na tištěná, audiovizuální i síťová.
Z toho plyne nejen probém, že novinářem může být každý, kdo se jím prohlásí a že to tak většinou i je, neboť pro tuto profesi, tak důležitou ve společnosti, která usiluje o stabilizaci své demokracie, neexistuje žádný zákonný předpoklad (narozdíl od lékaře, soudce, učitele atd., abych jmenoval srovnatelně významná povolání - i ten politik musí být alespoň zvolen, ale novinář nic, napíše článek), ale také a především to, že zde vůbec nebyla připuštěna diskuse o nějakých limitech pro koncentraci vlastnictví.
Výsledek? Kartelizované monopoly, jako vždycky, když to řídí trh sám.

V jedné odpovědi jste si kladl otázku, kdo je novinář. Domníváte se tedy, že novinář by tedy měl mít nějakou povinnou kvalifikaci? Nebylo by to omezující? Kdo by tedy měl být novinář?

Novinář je nyní jako profese zcela nedefinovaný. Možné řešení se nabízí v reformě Syndikátu novinářů, který je nyní pouze dobrovolnou organizací. Vím, že je zde negativní reminiscence na minulý režim, který povinné členství v tehdejším Svazu novinářů užíval jako represivní, cenzurní nástroj, ovšem ani současný stav není vyhovující. Je vhodné se začít bavit o parametrech novinářství a pokusit se je ve veřejné diskusi, nejlépe s novináři samými, definovat a tím se bránit. Plynou z toho i rizika, proto nechci předem určovat ani rámec, v němž by se diskuse měla vést. Potřebu ale cítím.

Hodláte navrhnout nějaký zákon, který by zamezil monopolizaci a křížení vlastnictví na mediálním trhu, zejména v souvislosti s digitalizcí?

V tuto chvíli o tom neuvažujeme. Myslím, že nelze postupovat v různých sektorech médií různě. Proč by mělo pro vlastnictví například digitálních televizí platit jiné omezení, než pro tisk? Toto hledisko možná neplatilo u analogového vysílání, u digitálního je ale obhajitelné mnohem hůře. Regulovat koncentraci vlastnictví mám za užitečné, ale všem stejně.

V současné době je "horkým" tématem digitalizace. Kolik podle vás může český trh unést vysílatelů? Myslíte si, že nemůže dojít k monopolizaci právě přeprodáváním stanic, které už nebudou schopné najít finance na svůj provoz?

Do této spekulace se s dovolením nepustím.

Jakou pozici by podle vás měla mít média veřejné služby, pokud jde o zavádění nových technologií?

Vítám sice na jedné straně stav, kdy u nás média veřejné služby určují tempo digitalizace, ovšem nezamlouvá se mi způsob, jakým je to financováno. Pokud se nepletu, je část příjmů médií veřejné služby, resp. televize v tomto případě, z reklamy navázáno právě na rozvoj a digitalizaci. Jsem proti jakémukoli podvazování nakládání s prostředky médií veřejné služby: nezávislost na politické scéně i trhu se totiž odvíjí právě od samostatného hospodaření.

MATĚJ STROPNICKÝ
Absolvoval na FSV UK žurnalistiku a mezinárodní teritoriální studia, nyní pokračuje v magisterském programu mediální studia. Jeho žurnalistická bakalářská práce byla na téma "Krize sdělovacích prostředků veřejné služby v demokratické společnosti a její odraz v českém denním tisku".

Matěj Stropnický|foto: Marián Vojtek

Z předchozích rozhovorů:
Anna Čurdová (ČSSD): Plnoformátové programy jsou mrtvé
Petr Pospíchal (RRTV): Nejsme žádní drábové, kteří dramaticky trestají
Ivana Levá (KSČM): Dvě kompenzační licence bych Nově a Primě přála
Zbyněk Novotný (ODS): Státní osvěta k digitalizaci není potřeba
Petra Smolíková (MK ČR): Doufáme v co nejmenší počet pozměňovacích návrhů k diginovele