Teplická lebka patří královně Juditě

Rozřešení jedné historické záhady se dočkalo město Teplice. Skončil totiž výzkum, který měl za cíl určit totožnost kosterních pozůstatků významné osoby, objevených v 50. letech minulého století při archeologickém výzkumu zdejší románské baziliky a kláštera. Jejich zakladatelkou byla matka prvního českého dědičného krále Přemysla Otakara I., manželka Vladislava II., královna Judita. Předpokládalo se proto, že nalezené ostatky by mohly náležet právě této významné ženě, která prakticky stála u zrodu Teplic. Ještě nedávno to však nebylo možné nijak prokázat. Teď už je vše jasné - a právě o tom jsme hovořili s Dušanem Špičkou.

Naděje teplických badatelů tedy nakonec zklamány nebyly...

Královna Judita bezesporu patřila k činovnicím, které stály u zrodu kláštera v Teplicích, zasvěceného sv. Janu Křtiteli. Tento benediktinský klášter byl také jednou z nejvýznamnějších staveb celého období vlády Vladislava II., jehož byla Judita druhou manželkou. Judita v Teplicích skutečně pobývala, dohady panovaly pouze kolem otázky, zda tu byla i pohřbena. My jsme v této věci požádali o spolupráci prof. Emanuela Vlčka, který je skutečnou autoritou, pokud jde o zkoumání českých králů a významných osobností české historie. Jeho závěrečná zpráva, kterou máme k dispozici jasně hovoří o tom, že lebka ze sbírek Národního muzea, která je v současnosti našemu muzeu zapůjčena dlouhodobou zápůjčkou, patřila skutečně české královně Juditě.

Ten kýžený hodnověrný důkaz o tom, že Judita byla v Teplicích skutečně pohřbena byl tedy nalezen?

Ze zprávy prof. Vlčka, který je pro nás rozhodující autoritou to zcela jednoznačně vyplývá. Pozůstatky patří ženě, jejíž stáří se odhaduje zhruba na 80 let. Pohřbena byla v klášterním areálu a pod hlavou měla pouze opukový kámen, žádné další předměty v její blízkosti umístěny nebyly. Její tvář směřovala k oltáři, což není právě běžné a právě na základě těchto indicií se vědělo, že se jedná o významnou osobu. Ale teprve dnes, s využitím nejmodernější techniky můžeme najisto říci, že lebka skutečně patří královně Juditě. Zbylé kosterní pozůstatky se bohužel ztratily; doufejme, že jen dočasně. Prof. Vlček podrobil lebku a spodní čelist rentgenovému zkoumání a také některým dalším. Určil, že Judita měla krevní skupinu B a protože je velkým znalcem Přemyslovců, podařilo se mu nakonec na základě antropologických zjištění a díky některým genetickým prvkům jednoznačně určit, že se skutečně jedná o lebku české královny.

Královna Judita jistě patřila mezi osobnosti, které významně ovlivnily českou historii?

Vladislav II., jehož byla druhou manželkou, byl také druhým českým králem a jejich syn, Přemysl Otakar I., byl prvním českým dědičným králem v celé historii. Před Přemyslem Otakarem I. byl královský titul českému panovníkovi udělen jen dvakrát, za zásluhy a nikoliv jako dědičná záležitost. O Juditě víme, že pocházela z Durynska. Nevíme, kdy se narodila. Nevíme, kdy zemřela; ale víme, že českého krále Vladislava II. přežila. Neznáme datum jejich sňatku. Víme, že jako královna působila neobyčejně aktivně. Stála nejenom u založení a rozvoje kláštera v Teplicích... Vzpomeňme také na pražský most, který se podle ní nazýval Juditin, a který stál zhruba v těch místech, kde dnes stojí Karlův most. Judita se dožila velmi vysokého věku. Není bez zajímavosti, že v té pozůstalé lebce jsou všechny zuby, což je na tehdejší dobu věc naprosto nebývalá a zuby ani nejsou poškozeny nějakým vážným defektem. Judita byla zhruba 165 cm vysoká. Když si brala českého krále Vladislava, bylo jí zřejmě 13-15 let.

I to se dá poznat?

Lékařská zpráva, která vychází ze studia zmíněné lebky se konfrontuje s dokumentací, kronikami a některé věci se dají zjistit právě z kronikářských zápisů. Samozřejmě, přesnost je tady jaksi relativní, ale některá fakta jsou prostě zřejmá. Ta lebka dnes mluví k odborníkům řečí naprosto srozumitelnou a podle prof. Emanuela Vlčka nezvratnou.

Jak jste se už zmínil, lebka královny Judity je teplickému muzeu ze sbírek Národního muzea pouze zapůjčena. Možná by ale bylo správné usilovat o to, aby byla do Teplic převedena natrvalo, aby sem patřila, tak jako sem kdysi patřila sama královna Judita?

Budeme o to usilovat. V první fázi jsme rádi, že jsme se setkali s pochopením vedení Národního muzea, které nám lebku zapůjčilo v originále, nikoliv jenom její kopii. Do budoucna chci věřit tomu, že zůstane natrvalo v našich sbírkách a bude tvořit nedílnou součást historické expozice o vývoji města a jeho okolí, kterou v současné době budujeme.

Rozhovor vedl František Janačík

DODATEK
Další podrobnosti hledejte v článku Emanuela Vlčka Judita Durynská - paní znamenité krásy a ducha (Vesmír 81, č. 10/2002, str. 561).