Větrné elektrárny nemají negativa, na jejich estetiku si lidé zvyknou, říká Bursík

Vedle zjednodušení povolovacího procesu by podle něj vláda měla ještě daleko více podpořit průmysl obnovitelných zdrojů. „Jsme průmyslová země a měli bychom investovat do průmyslu, který má budoucnost,“ zdůrazňuje Bursík.

Čtěte také

Jana Klímová: Jádro, nebo obnovitelné zdroje. Zachovat chladnou hlavu a dobře počítat

Elektřina z obnovitelných zdrojů v současnosti tvoří zhruba pětinu české produkce, naproti tomu v Německu nebo ve Španělsku to loni byla polovina a například v Norsku už skoro 100 procent.

Loňského evropského průměru, který činil 44 procent, by Česko podle Bursíka mohlo dosáhnout někdy v letech 2032–34. Potenciál vidí velký, důležitá je ale i osvěta: „Je zde vůle vlády, když třeba premiér řekne, že obnovitelné zdroje potřebujeme. Ale jako by se to ještě nedostalo to vísek, regionů a krajů. Pořád tam jsou obavy z něčeho nového, nedůvěra, rezistence,“ podotýká.

Vláda by proto měla vysvětlovat, že obnovitelné zdroje jsou absolutně nejlevnější, jaké jsou k dispozici, vytvářejí pracovní místa a umožňují lokálně vyrábět i spotřebovávat, aniž bychom byli závislí na dovozu ze zahraničí.

„Kromě pro někoho estetické bariéry – lidé si na to zvykají –, tak nenajdeme negativa, která by měla být důvodem proti,“ myslí si exministr životního prostředí.

Rozhoduje trh

Bursík poukazuje na to, že v rozvojových zemích je dnes už větší instalovaný výkon obnovitelných zdrojů energie než v rozvinutých státech. V případě fotovoltaiky ovšem až 90 procent technologií pochází z Číny, což představuje riziko, a proto chce Evropská unie přesouvat produkci zpět do Evropy.

Čtěte také

Velký důraz na obnovitelné zdroje je kontraproduktivní. Česko opouští své silné stránky, míní ekonomka Švihlíková

„Výroba je plně automatizovaná a není důvod, proč bychom měli vyrábět dramaticky dráž než v Číně. Ale neděje se to, protože Číňané to obsadili a my až do války na Ukrajině vnímali energii a technologie pro její výrobu jako zboží. A najednou nám došlo, že to jsou strategické komodity,“ konstatuje.

Objevují se také nové druhy baterií, zatím ale podle Bursíka nelze odhadovat, které se uchytí na trhu. „Nakolik bude třeba pro uživatele aut důležitý dojezd, anebo to, že když bude auto stát, budou moci naakumulovanou energii prodávat do sítě, a tím ji stabilizovat. Nevíme, je to dramatická změna a reforma,“ dodává.

Přebytky z větrných a solárních elektráren je dnes už také možné ukládat do vodíku. Pilotní projekty probíhají například v Německu, kde byl nedávno schválen zákon podporující výstavbu produktovodů na vodík.

Bursík také vyzdvihuje, že větrné a fotovoltaické elektrárny se překvapivě dobře doplňují – ty první slouží primárně v zimě, na jaře a na podzim, a to i v noci, druhé pak po zbytek času.

„Dnes máme ve větru instalovaných asi 350 MW a asi 3500 MW ve fotovoltaice. Kdybychom ve větru měli 2500 MW, se kterými počítáme v roce 2030, tak by zde vůbec nebyl tlak uhelných elektráren, které chtějí pokračovat a dál být dotovány státem,“ tvrdí.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.