Wrestling je jako nikdy nekončící seriál, říká před prvním českým titulovým turnajem wrestlingový pořadatel Michal Petrgál

Wrestling je definován jako bojový sport, ale určitě už jsi slyšel námitku, že jde „jen“ o divadlo. Jak wrestling definuješ ty?

Definici bojového sportu se snažíme vyhýbat, spíš se snažíme říkat, že wrestling je sportovní zábava. Snažíme se lidem vysvětlovat, že bojové sporty a divadlo kombinuje. To mi přijde jako nejlepší vysvětlení pro ty, kdo nevědí, o co ve wrestlingu jde, a rovnou ho odsuzují.

„Definici bojového sportu se snažíme vyhýbat, spíš se snažíme říkat, že wrestling je sportovní zábava. Snažíme se lidem vysvětlovat, že bojové sporty a divadlo kombinuje.“

A to divadlo spočívá v předem napsaném scénáři každého zápasu?

Určitě ano, je to v podstatě jako vyrazit si do divadla nebo do cirkusu, jehož součástí je box nebo klasický zápas.

Ale čemu se pak vlastně fandí, když je výsledek předem domluvený?

To vůbec nevadí, protože fanoušci, kteří na wrestling přijdou, nevědí, kdo vyhraje. O to jde. Úplně stejně, jako když jdeš na hokej nebo na fotbal, tak nevíš, jak to dopadne. To samé platí pro wrestling. Hrajeme si na hrdiny, hrajeme si na padouchy, podobá se to komiksům. Publikum chodí různé, děti i dospělí, a každý má svého favorita.

Co dělá dobrého wrestlera dobrým wrestlerem?

Když jsem četl rozhovory s bojovníky MMA (Mixed martial arts – smíšená bojová umění, pozn. aut.), tak oni sami říkají, že trénovat wrestling jako takový je možná nejtěžší, protože obsahuje celou řadu prvků. Za prvé se musíte naučit zrušit pud sebezáchovy, musíte se naučit počítat s tím, že vás to bude hodně bolet. Třeba první tréninky, během nich padáte pořád na záda, podobně jako kaskadéři, a musíte se naučit padat tak, abyste si nezničili páteř a mohli v kariéře pokračovat třeba dvacet, třicet let. Ve wrestlingu se objevuje i gymnastika nebo prvky crossfitu, protože v současné době je wrestling velmi atletický, hodně se vyvinul. Už pominulo takové to „karikaturní“ období. A samozřejmě jsou tam prvky řeckořímského, potažmo volnostylového zápasu, a k tomu improvizace, divadlo, filmy, reality show. My s oblibou říkáme, že wrestling je takový nikdy nekončící seriál.

Jaká je historie wrestlingu u nás?

Člověk by si řekl, že žádná, ale Češi mají velký vztah k divadlu i satiře a z historických pramenů se mi podařilo dohledat, že už v roce 1913 se pořádaly zápasnické akce v Praze, Plzni nebo Hradci a chodily na ně tisíce diváků. Hlavně díky legendě, kterou byl Gustav Frištenský, největší český silák. On právě zažil obě ty stránky wrestlingu, tu soutěžní i tu cirkusovou. A je zajímavé, že tehdy na to chodily tisíce fanoušků, ale pak wrestling upadl v zapomnění a vznikla taková díra, kterou se snažíme zalepit a vytvořit něco pravidelného.

Proto vznikla organizace Art of Wrestling?

Tak úplně ne, Art of Wrestling je původně zpravodajský web z roku 2008. Chtěl jsem vyzdvihnout wrestling nad rámec bulváru, který se točil kolem mainstreamu, ať už šlo o drogy, úmrtí, doping, steroidy… Proto „Art“, chtěl jsem vyzdvihnout to wrestlingové umění a hledat zajímavější témata. Už tehdy jsem si ale řekl, že to stejně musí vést k pořádání nějakých akcí. Člověk wrestling nepochopí jinak než naživo.

Okamžik, kdy je wrestler pouhé 3 vteřiny od vítězství|foto: Radek Holeš

Co tedy můžeme čekat od blížící se Championship Night v pražském KD Krakov?

Wrestlingový fanoušek může určitě čekat posun dál. Poslední akci jsme dělali v říjnu, kdy se slavilo desáté výročí založení Art of Wrestling, a my na oslavě představili titul, protože každá správná wrestlingová organizace musí mít svůj titul. Pro tuhle neděli jsme připravili jednodenní turnaj, což se tak často nedělá. Máme osm účastníků z různých států v Evropě, kteří se spolu utkají systémem pavouka – ale tím, že wrestling může kombinovat různé bizarnosti a šílenosti, tak náš vítěz dostane „za odměnu“ zápas proti třem soupeřům najednou.