Bestii navzdory
V pražské Galerii Roberta Guttmanna je do 1. října k vidění výstava Bestii navzdory, která sleduje historii předválečných sbírek Židovského muzea v Praze od doby jeho vzniku v roce 1906 přes rok 1940, kdy byl muzejní spolek pečující o sbírky oficiálně zrušen, až do počátků Židovského ústředního musea, které bylo založeno v roce 1942. Výstava probíhá u příležitosti stého výročí založení muzea.
Název výstavy - Bestii navzdory - odkazuje vedle nacismu i na asanaci pražského ghetta, která vlastně vznik muzea podnítila. Asanaci tehdy pranýřoval spisovatel Vilém Mrštík ve známé stati Bestia triumphans a stejně se dnes jmenuje anticena udílená za zvlášť výraznou likvidaci památek.
Výstava Bestii navzdory představuje 170 předmětů, které jsou čtvrtinou předválečných sbírek muzea. "Tehdy získané exponáty jsou výjimečné, svozy během druhé světové války již tak zajímavé artefakty neobsahovaly," řekla novinářům kurátorka výstavy Magda Veselská. Výstava proto rekonstruuje podobu předválečných expozic a prezentuje vybrané exponáty. Unikátní jsou třeba fragment mříže Cikánovy synagogy, jedné ze tří pražských synagog zničených při asanaci, či plánek pražského ghetta z roku 1843, nedávno objevený a pro výstavu restaurovaný. Výstava obsahuje předměty ze všech sbírek dnešního muzea - liturgické předměty, fotografie, obrazy, knihy i užité předměty.
Výstavu je možné navštívit od 17. srpna do 1. října 2006 v Galerii Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553. Otevřeno je denně od 9.00 do 18.00 hodin mimo soboty a židovské svátky.
O tom, jak výstava vznikala, vypráví její kurátorka Magda Veselská:
"Při přípravě výstavy jsme vycházeli z indicií, které nám napovídaly, že předválečná sbírka byla výjimečná. Proto jsme se v první fázi pokusili sbírku zmapovat a zrekonstruovat, což obnášelo obrovské úsilí a spolupráci mnoha pracovníků Židovského muzea v Praze a výsledkem této fáze je katalog, který jsme k výstavě publikovali a který představuje všech 762 položek sbírky, z nichž řada je doplněna fotografiemi a kurátorskými komentáři. Teprve z tohoto katalogu vyplývá úžasná pestrost a plasticita té sbírky a jednoznačně se potvrdila naše hypotéza, že právě předválečná sbírka pražského Židovského muzea obsahovala velkou řadu z těch klíčových výstavních předmětů, které dodnes můžete vidět třeba v expozicích Židovského muzea v Praze. Když jsme potom chystali výstavu, vyvstala samozřejmě otázka, jak tu sbírku představit. Přeci jen měla 760 položek a samozřejmě nezahrnovala pouze liturgické předměty z asanovaných synagog, ale také poměrně velký soubor archiválií, knihy, výtvarná díla, umělecká díla, fotografie apod. Sáhli jsme proto po takové nevyzkoušené metodě, ale myslím, že zafungovala velmi pěkně, a sice na základě dochovaných fotografií jsme se pokusili o rekonstrukci předválečné instalace. Takže v instalaci uvidíte vždy u vitrín na levé straně fotografii z roku 1942, to znamená, že zjistíte, jak to vypadalo před válkou, a potom uvidíte vitrínu s předměty. Měli jsme velkou radost ze zjištění, že sbírka se dochovala do současnosti téměř intaktně, že ztráty v ní z různých důvodů jsou minimální. Instalaci jsem doplnila po dohodě s kurátory jednotlivých sbírek a snažili jsme se vybrat předměty, které jsou nějakým způsobem zajímavé a zvláštní, ať už materiálem nebo technikou, a které v kontextu sbírkového fondu Židovského muzea v Praze zaujímají nějaké výjimečné místo."
Židovské muzeum v Praze je jedním z nejstarších židovských muzeí v Evropě. Na území Československa sice úplné prvenství nemá, protože Židovská náboženská obec Mladé Boleslavi sestavila malou kolekci nepoužívaných liturgických předmětů o několik let dříve, ale skutečný počátek židovského muzejnictví u nás znamenalo teprve pražské muzeum.
Ohlédnutí a pokus o zachycení obrazu slavné minulosti byl v židovském prostředí ovlivněn zejména pokračující asimilací a liberalizací. Reakcí na tyto trendy byl rozvoj Wissenschaft des Judentums - vědy židovstva, která chtěla prostřednictvím vědeckého zkoumání své historie a kultury posílit vnímání vlastní identity a nežidovskou veřejnost seznámit s židovskými hodnotami.
Úvahy o vzniku muzea začaly nabývat konkrétních obrysů především v souvislosti s pokračující asanací bývalého židovského ghetta v pražském Josefově a přilehlých čtvrtích. Arogantní a necitlivý přístup pražského magistrátu k zanikajícím památkám tehdy pranýřoval spisovatel Vilém Mrštík ve známé stati Bestia triumphans. Bezprostřední ohrožení několika synagog a modliteben pak bylo rozhodujícím impulsem k založení muzea, resp. muzejního spolku.
V roce 1906 se pod vedením Salomona Hugo Liebena, Augusta Steina a zástupců představenstev jednotlivých zbořených nebo ohrožených synagog zformoval Spolek k založení a vydržování židovského musea v Praze. Vynaložením velkého úsilí se jeho představitelům podařilo vyrvat ze spárů bestie alespoň část liturgických předmětů ze zničených pražských synagog.
Během činnosti spolku se zpočátku skromná sbírka rychle rozrůstala. Cílem bylo shromáždit výběr kvalitních a charakteristických liturgických předmětů pro synagogu i domácnost, archiválie a rukopisy související s životem Židů, vyobrazení významných osobností a památek a další. Sbírka byla brzy dostatečně velká a první expozice byla otevřena již v roce 1909 v pronajatém bytě v Benediktské ulici. Zpřístupněna byla bezplatně a pouze několik hodin týdně, přesto však vzbudila živou pozornost. Muzejní spolek vnímal první expozici jako provizorium a usiloval o reprezentativnější prostory.
Druhou rozsáhlejší expozici spolek umístil v roce 1912 do prostor nové budovy pražského pohřebního bratrstva v Josefovské, nyní Široké ulici. Sbírka byla instalována ve vitrínách vyrobených na míru a rozdělena do tří okruhů: lapidárium mělo připomenout dlouhou historii židovského osídlení u nás, synagogální prostor s liturgickými předměty měl evokovat modlitebnu a pokladnice s kvalitními ukázkami uměleckého řemesla předvést krásu a bohatství předmětů používaných v liturgii.
V té době se však spolek zcela finančně vyčerpal, navíc během krátké doby zemřelo několik významných členů kuratoria a souhru nešťastných okolností završila první světová válka, která ochromila veškerou spolkovou činnost, muzejní spolek nevyjímaje.
Po válce spolku opět vyšlo vstříc pražské pohřební bratrstvo a nabídlo mu pro stále rostoucí sbírky svou obřadní budovu v blízkosti Starého židovského hřbitova. Tato stavba z počátku 20. století už nemohla být používána ke svému původnímu účelu na základě úředního nařízení, která zapovídalo uchovávání mrtvol ve vnitřní Praze. V ní byla v roce 1926 otevřena třetí muzejní expozice. Ta se sice příliš nelišila od své předchůdkyně, ale její návštěvnost byla o něco vyšší, muzeum bylo otevřeno denně kromě soboty a vybíralo se vstupné. Možnosti rozvíjet muzejní sbírky ale záhy omezila hospodářská krize, což však na druhé straně také znamenalo otevření prostoru pro profesionální péči a inventarizaci sbírkových předmětů.
Navzdory politickým událostem v letech 1938-1939 se muzejní spolek rozhodl ve své činnosti pokračovat, v květnu 1940 byl ale spolu s dalšími židovskými spolky a organizacemi na příkaz nacistů oficiálně zrušen. Bestie udeřila znovu, jiná a přece podobná. Sbírka byla v obřadní budově pohřebního bratrstva zpřístupněna i nadále a péči o ni převzala pražská židovská obec. Teprve na sklonku roku 1941 byla v souvislosti s dalšími protižidovskými nařízeními pro veřejnost definitivně uzavřena.
Když pracovníci pražské židovské obce iniciovali na jaře roku 1942 vznik Židovského ústředního musea, které by zachránilo vybavení synagog, knihy a archiválie zrušených židovských obcí na území Protektorátu, mohli své argumenty opřít nejen o více než třicetiletou přítomnost židovského muzea na území Prahy, ale i o výjimečný příklad židovské muzejní sbírky.
Nakonec tak vzniklo Židovské ústřední museum a sbírka předválečného pražského židovského muzea do něj byla postupně začleněna. Předměty z ní tvoří dodnes klíčové výstavní a sbírkové předměty Židovského muzea v Praze.
