„Je to geniální kravina, proto na to chodíme.“ Jak to vypadá na největší české wrestlingové show?
„Vášeň, cit a vítězství!“ křičí do ochraptění mohutný moderátor v obleku a dav shromážděný kolem ringu mu s nadšením odpovídá „VCV! VCV!“ V zapadlé sportovní hale právě začíná pátý ročník největší wrestlingové show v Česku. Symbol pokleslé americké kultury si u nás zatím jen pomalu klestí cestu do povědomí veřejnosti. Tahle MegaShow se ale nadšenou atmosférou klidně může rovnat záběrům, které známe z filmu Wrestler.
„Duben 2001 – Kuba a Ruda se začínají zajímat o wrestling. Jejich hrdiny se stávají Mr. McMahon a Undertaker. Říjen 2001 – Kuba a Ruda se rozhodli, že budou sbírat obrázky o svých oblíbencích. Každý týden si v internetové kavárně na Mělníku tisknou obrázky, které si lepí a dávají do sběratelských šanonů.“ Tak vypadaly počátky českého wrestlingu podle kroniky sdružení VcV Original Wrestling, prvního českého wrestlerského spolku, který stojí i za pořádáním MegaShow. První tři ročníky se konaly ve Všetatech v sokolovně nebo pod širým nebem, kde zápasy sledovaly ovce i místní štamgasti. Letos akce přilákala do žižkovské haly TJ Spoje asi dvě stě diváků.
Idoly ze samolepek
„Po roce 89 jsem viděl na německé televizi nějaké zápasy z Ameriky. Taky existovaly takový modrý žvejkačky se samolepkama wrestlerů. Všechno mě to hrozně uchvátilo,“ vzpomíná Alois Neuman. Majitel bezpečnostní agentury a dlouholetý fanoušek před pár lety objevil nadšence z VcV a rozhodl se je podpořit. Stal se generálním manažerem a jedním z hlavních organizátorů wrestlerského dění u nás.
Parta zakladatelů vydupala český wrestling doslova z ničeho, v Česku nikdy nebyla žádná škola ani trenéři. Wrestleři ze Všetat se všechno učili odkoukáváním z televize, videokazet a z YouTube. „Později kluci začali jezdit do Německa, kde existuje profesionální scéna. Zjistili, že některé věci odkoukali špatně. Dnes už sami učí další české wrestlery,“ vypráví Neuman.
Rozbitá těla a srdce v ringu
„Žižkov! Žižkov! Žižkooov!“ ozývá se bouřlivý řev halou. Megashow se chýlí k závěru, ještě před finálovým zápasem ale přichází do ringu SkullEvil. Žižkovák a odchovanec VcV v současnosti profesionálně zápasí v Německu a dokazuje, že se český wrestling už není jen nerdím koníčkem. SkullEvil poráží za mohutné podpory publika polského borce. A pak už přichází na řadu zápas o šampionský titul – Ezény versus Démon. Ezény vítězí, z ringu ovšem odchází nejen s pásem šampiona, ale i se zraněným kolenem. V backstagi ho ošetřuje hasič, který zodpovědně dohlížel na bezpečnost celého večera.
Wrestling by byl nemyslitelný bez nejrůznějších světelných a hudebních efektů. Atmosféra je to nejdůležitější. Wrestling není sport a už vůbec ne klasický zápas. Laikovi by se asi dal nejlépe popsat jako zvláštní spojení bojového umění a divadla „Má to být sportovní zábava. Každý zápas má svoji přesnou choreografii, kterou musí mít zápasníci přesně nacvičenou,“ vysvětluje Neuman. „Výsledky jsou předem domluvené. Samotné zápasení je ale reálné a může taky pěkně bolet,“ dodává. „Propojení zápasu a divadla mě na tom asi nejvíc baví. Je to taková geniální kravina, člověk si může zařádit skoro jako na fotbale,“ přitakává oddaný fanoušek a autor webu Art of Wrestling CZ Michal Petrgál.
Ubližuju sobě a soupeřům ještě víc
Při pohledu na průběh zápasů nemůže být pochyb, že wrestling bolí stejně jako každý jiný bojový sport. Všichni se o tom mohli přesvědčit hned při prvním zápase. Chvíle, kdy Šakal vysypal z igelitové tašky do ringu lego a vzápětí se na něj začali se svým rivalem házet, patřila ke zlatým hřebům večera. Na show nechybělo ani škrcení ostnatým drátem, mlácení plastovými židlemi nebo přelomení dřevotřískové desky o záda soupeře.
Každý wrestler má svou přezdívku a jeho charakter se vyvíjí. Postavy mají své příběhy, které pokračují zápas od zápasu, a často vrcholí právě na výroční MegaShow. „Já jsem byl nejdřív takovej namyšlenej blbeček,“ popisuje osud své postavy Šakal. „Pak jsem měl zápas s Démonem, který jsem prohrál a jakoby jsem se zbláznil. Od tý doby ubližuju sobě a soupeřům ještě víc,“ objasňuje původ svého běsnění v ringu. Každý zápasník má promyšlený kostým nebo masku. Představení začíná už při nástupu do ringu, kdy si každý wrestler pečlivě vybírá hudbu. Šakala obaleného v kožešině přivádí na řetězu domina, Démonův příchod připomíná pekelnou show a Sebastien, který si potrpí na vojenskou image, vystřeluje z muškety ohnivé jiskry.
Diy pro srdcaře
Wrestling může působit na neznalé jako typická primitivní macho zábava. Ve světě je ale dávno i ženský wrestling a i v hale TJ Spoje je k vidění spousta fanynek. „Wrestling sleduju pravidelně. Líbí se mi, že ve WWE (největší profesionální wrestlingová společnost z USA) už není ženský wrestling jen o vystavování těla, ale i opravdu dobrých výkonech,“ svěřuje se jedna z návštěvnic. Stejně jako všichni oslovení fanoušci a fanynky by si přála vidět v českém ringu také ženy. Přání se jí na páté MegaShow plní. Jako překvapení večera vystupuje wrestlerka Mary. Nedojde sice na regulérní zápas, protože zatím nemá soupeřku, ale během krátké exhibice ji podporuje celá hala. Stejně tak jí prý pomáhá okolí a celá wrestlerská komunita. „Když jsem šla poprvé na trénink, bála jsem se, že se mně budou smát nebo mě od toho zrazovat. Kluci jsou ale skvělí a od začátku mě podporují a chválí,“ říká Mary.
Během celého večera je absolutní zapálení pro věc cítit u organizátorů, zápasníků i fanoušků, kteří jsou nedílnou součástí show. I když v některých chvílích působí celá akce lehce amatérským dojmem, společné nadšení veškeré pochybnosti o smyslu podobné zábavy přebije. Český wrestling je sice pořád spíš DIY zábavou pro srdcaře, atmosféru na zápasech a pocit sounáležitosti ale může wrestlerům závidět lecjaký profesionální sport.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
