Jiří Březina starší

Život s papouškem není žádná nuda. Naše zelená papouščí holčička nám to připomíná každý den.

Když jdete na Vrbenské rybníky od českobudějovického sídliště Máj, můžete si všimnout pěšiny, která ještě před první hrází odbočí doprava a zmizí v hustém porostu.

Co byste si pomysleli, kdyby vám někdo řekl „udělal se mi puchýř na západní noze“? Nebo „utři si severní tvář, máš tam nějakou špínu“?

Je pár věcí, které mě od dětství nepřestaly bavit a vedle čtení, focení a toulání přírodou taky rád jezdím na kole.

Mezi věci, které nemám rád, určitě patří uniformy. Mám s nimi spojené pojmy jako dril, ztráta individuality, všechno na povel. Nemám je rád, ale přesto jsem si jich užil.

Lidský svět se skládá ze spousty věcí a většina z nich naštěstí funguje. Po schodech se dá chodit, na židli se dá sedět a běžné auto se obvykle vejde do běžné garáže.

Víte, že v češtině máme jako jedni z mála přesně oddělené pojmy jezero, rybník a přehrada?

Z vesnice, kde jsem vyrůstal, se na letní tábory moc nejezdilo. Většina rodin měla hospodářství a o prázdninách dospělí i s dětmi pracovali na polích.

Nedávno jsem se vracel domů, byl už večer a na sídliště Máj padala tma. A najednou jsem málem šlápl na malého bílého chundelatého psíka, který mi vběhl pod nohy.

Papoušek je asi nejinteligentnější z domácích mazlíčků, pokud vám rodina nedovolí slona. Papouščí povaha je ale komplikovaná a nikdy nevíte, jak se v nové situaci zachová.