Robert Schuster: V německém populistickém rybníčku začíná být těsno
Dlouho se zdálo, že německá společnost jakýmsi zázrakem odolává svodům politického populismu a radikalismu. Systém dvou velkých a dvou malých stran, které spolu tvoří vládu a pravidelně se střídají u moci, se jevil jako velmi stabilní. Pokud se někdy na obzoru objevily radikální strany, zpravidla zase rychle zmizely. Se vznikem protimigrační Alternativy pro Německo (AfD) před deseti lety to ale přestalo platit.
Kvůli dlouho neřešené migrační problematice, dopadům covidové pandemie a v neposlední řadě i válce na Ukrajině, se dokázala tato pravicová strana nejenom udržet ve veřejném prostoru, ale vyrůst do takových rozměrů, že v některých částech Německa bude hodně těžké ji obejít, až se tam budou vytvářet nové vlády.
Čtěte také
Teď ovšem získá AfD brzy konkurenci, a to zleva. Bývalá politička postkomunistické Levice Sahra Wagenknechtová totiž chce založit nové uskupení, které se má v mnohém podobat AfD: bude odmítat migraci, požadovat ukončení izolace Ruska.
Stejně tak má patřit do jejího politického arzenálu kritický až odmítavý pohled na Spojené státy, tržní hospodářství a obecně západní liberální politiku.
Jediným skutečným rozdílem tak asi bude, že ve srovnání s Alternativou pro Německo je u vznikající levicově-populistické strany od počátku jasné, kdo je její tváří: Sahra Wagenknechtová, kdysi obdivovatelka komunismu obhajující mimo jiné potlačení pražského jara v roce 1968. Sázka na jednu vůdčí osobnost v sobě skrývá riziko elitářství. Tím si prošla i Alternativa pro Německo.
Vůdčí osobnost?
Čtěte také
U ní to bylo ještě umocněno skutečností, že ji v roce 2013 původně zakládalo několik profesorů ekonomie, kteří nesouhlasili se záchrannou eurozóny a považovali projekt společné evropské měny za chybný. AfD se ale časem podařilo se nálepky, že jde o „profesorskou stranu“, zbavit.
Pomohlo jí, že hlavně ve východním Německu začala vstřebávat nejrůznější místní, často radikální, protestní skupiny, které se vymezovaly vůči neřízené migraci zejména z muslimských zemí. Tím se i strana jako taková postupně posouvala ke stále radikálnějším postojům.
Spolehlivým arzenálem voličů i členů se pro AfD stali často i lidé, kteří přišli do Německa v různých emigračních vlnách ze střední a východní Evropy, mezi nimi i mnozí Němci z Ruska nebo Kazachstánu. Časem pociťovali zklamání, jakým směrem se jejich nová vlast ubírá, případně se cítili být ohroženi nově příchozími povětšinou z Blízkého východu.
Čtěte také
Hlavně na území bývalé komunistické NDR budou o tyto zklamané a znejistěné voliče obě populistické strany svádět souboj. Zpočátku asi bude AfD ve výhodě, protože tam už disponuje zavedenými strukturami, má komunální zastupitele a někde i starosty.
Hlavně ale má za sebou síť nejrůznějších „alternativních médií“, která ji mohou pomáhat s mobilizací voličů.
Wagenknechtové strana zatím toho zatím nespokojeným voličům příliš nabídnout nemůže. Snad jedině emoce, s nimiž by mohla poukazovat ať už na skutečné nebo domnělé problémy země.
Spolehlivým tahákem by například mohlo být i volání po co nejrychlejším uzavřením míru na Ukrajině a ukončení jakýkoli dodávek zbraní ze strany západních států, včetně Německa. Přesně to by se mohlo zamlouvat Kremlu. Jeho vedení se tak může těšit, že v nejdůležitější evropské zemi bude mít hned na dva koně, na něž si může vsadit.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
