Videohry prospívají mozku, tvrdí čerstvé studie
Hned dvě akademické studie zkoumaly střednědobé působení videoher na lidské vnímání. Obě práce sdílení podobné závěry – interaktivní zábava podle nich jednoznačně prospívá mozkové činnosti.
Zatímco výzkum americké Severokarolínské univerzity si vzal na paškál vliv videoher na kognitivní funkce, kanadská McMasterova univerzita zase spojila akční hry s léčbou šedého zákalu.
Katedra psychologie na severokarolínské univerzitě se v rámci svého dlouhodobého projektu Gains Through Gaming („Přínos hraní“) pokusila vystopovat, zda můžou hry u seniorů zlepšit schopnosti vnímání, paměti a učení.
Ve svém pokusu nechala skupinu postarších lidí od 60 do 77 let hrát onlinovou hru na hrdiny World of Warcraft. Senioři ji používali celkem 14 hodin po dobu dvou týdnů.
Na konci intervalu byly jejich kognitivní schopnosti srovnány s druhou skupinou seniorů, která hře neholdovala. Výsledky se do značné míry lišily ve prospěch hráčů, z čehož vědci vyvodili pozitivní vliv hraní.
Jak vysvětluje doktorka Anne Collins McLaughlinová, titul World of Warcraft byl zvolen, protože „představuje výzvu poznávacím schopnostem“. Hráč je vytrvale přítomen ve virtuálním světě spolu s dalšími lidmi. Díky tomu hra podle McLaughlinové svým uživatelům nabízí „stále nové situace“ – a právě tyto situace následně stimulují mozek.
Studie je v angličtině přístupná zde.
Počítačové hry jako lék i droga
Jen několik dnů před McLaughlinovou a jejím týmem došla k podobným výsledkům také analýza doktorky Daphne Maurerové z McMasterovy univerzity v Kanadě. Její práce se ovšem zaměřovala na léčbu osob s vrozeným šedým zákalem. Informovala o tom agentura AFP.
Maurerová nechávala několik pacientů od 19 do 31 let 5x týdně po dobu dvou hodin denně hrát akční střílečku Medal of Honor. Tento zástupce moderních akčních her podle jejích výzkumů způsobil prokazatelné zlepšení vidění a lepší vnímání detailů.
Na základě výsledků studie Maurerová spekuluje o tom, že hraní prospívá nervovému systému zraku. Povzbuzena výsledky hodlá vytvořit vlastní nenásilnou akční hru, která by sloužila osobám se zrakovým poškozením.
Počítačové hry jako droga i lék
Především zámořská akademická obec dlouhodobě publikuje práce, které se zaobírají vlivem videoher na zdraví. Kvůli kauzám se střelbou na školách byla nejostřeji sledovanou debatou ta o násilných počítačových hrách.
Loňská zpráva Christophera J. Fergusona a Ryana C. W. Halla se ovšem přiklonila spíše k tomu názoru, že virtuální násilí agresivitu vybíjí, nikoliv podněcuje.
Naopak návykový potenciál her, umocněný občasnými mediálními zprávami o hráčích umírajících vyčerpáním, je do určité míry potvrzen. Psycholog Mark D. Griffiths z Nottinghamsko-trentské univerzity vyvodil, že zhruba 10 % pravidelných hráčů (především u online her) splňuje definici herní závislosti.
Pozitivní efekt her přesto nelze podceňovat. Od roku 2005 například úspěšně existuje hra Brain Age, oficiálně označovaná za „léčebný prostředek“. V principu se tak ukazuje, že aktivní hraní může mozek procvičovat, ať už jeho majitel svůj čas věnuje počítačům, nebo luští křížovky.