D-dur nepřejmenujeme, chceme ale přilákat nové posluchače, říká šéf stanice

Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral vás ke konci srpna jmenoval šéfredaktorem stanic D-dur a Jazz. Jak aktuálně chápete pozici prvního okruhu a kam byste chtěl D-dur posunout?

D-dur byla první digitální stanice, která vznikla v České republice 5. května v roce 2005, spustili jsme ji symfonií Antonína Dvořáka D-dur a od té doby stanice hraje. Od ostatních internetových a digitálních stanic s klasickou hudbou, kterých je na světě řada, se liší tím, že tamty jsou většinou tzv. samohrajky, kde selektor za sebe řadí nějaké populární skladby vážné hudby, kdežto u nás je stanice postavená tak, že zkušení dramaturgové, autoři,staví promyšlené čtyřhodinové bloky, které si sami moderují, takže ke každé skladbě řeknou něco zajímavého. Stanice se od těch komerčních liší také obrovskou zásobou snímků, které jsou v archivu Českého rozhlasu. Teď, kdy pan generální ředitel vyhlásil jakousi ofenzívu na poli digitálního vysílání, je jasné, že při zachování nízkonákladovosti je program nutné posunout směrem k plnohodnotné hudební stanici. Ještě to souvisí se změnami na Vltavě, která už nechce být vnímána jako stanice vážné hudby, D-dur naopak přesně tohle chce, být hlavní stanicí zabývající ČRo pro vážnou hudbu. Takže kromě moderovaných bloků hudbymáme už od října spuštěno specializovanévíkendové dopolední vysílání, které se jmenuje Na návštěvě. Navštívíme osobnost u ní doma, ona pak pouští cédéčka ze své poličky a komentuje je. Pak chystáme blok, který bude ke klasické hudbě lákat méně zkušené posluchače - od pondělí do pátku mezi osmou a jedenáctou,s názvem Klasika pro každého. Pak tam bude v sobotu od 16oo blok vyhrazený pro starou hudbu, protože ta má speciální publikum stejně tak jako opera v neděli odpoledne. A brzy se chystáme na přímé přenosy, záznamy, koncerty a speciální projekty.

Jak se bude lišit D-dur od Vltavy? Vltava bude art kanálem, který nechce mít pokud možno vážnou hudbu jako primární zaměření a vy se tedy budete věnovat čistě vážné hudbě a nabídnete tam novinky, o kterých teď mluvíte?

Vltava popravdě nikdy nebyla kanálem vážné hudby. Vážná hudba zde tvořila přibližně padesát procent, nebo ještě míň, potom tam byl jazz a spousta mluveného slova. A to, čemu se teď říká v televizi i rozhlase art a arte kanály, je poněkud zmatení pojmů. Arte kanál má být kanálem zaměřeným na prezentaci umění, nikoli na publicistiku, to je kanál formátu culture. D-dur bude stanicí vážné hudby, tedy formát classic, kde bude minimálně pětaosmdesát procent hudby, vážné hudby, vyhýbat se budeme takovýmtěm přeskokům, kdy si nějaká kapela pozve symfonický orchestr, aby jí dělal křoví. Budeme se opravdu zabývat hudebním uměním, vážnou hudbou. A těch zbylých 15 procent budou pořady o hudbě, vzniklé v minulosti pro Vltavu, protože by je nebylo už kde reprízovat. Cílem v zásadě je, když si D-dur někdo pustí kdykoliv ve dne nebo v noci, aby tam vždycky našel přibližně totéž.

Sám jste naznačil, že takové stanice po světě jsou. Hledali jste někde inspiraci nebo jste na to šli nějakou vlastní cestou?

Tehdy jsme na to šli opravdu svou vlastní cestou. D-dur je opravdu unikátní mediální produkt.

A teď při hledání nového formátu?

Nebude to jiný formát. D-dur bude i nadále hrát kompletní symfonie, kompletní svity a cyklické skladby. Výjimka snad bude jen v tom chystaném dopolednímvysílání pro širokou posluchačskou obec, protože tam budeme hrát jednotlivé vybrané části atraktivních děl, ale na rozdíl od komerčních rádií, která jsou zvukovými billboardy, které mají nosit reklamu, tady k hudbě připojíme opravdu motivační, ve velkých uvozovkách „náborový“či „vzdělávací“ komentář, s cílem přivést ke klasiceještě ne zcela zkušené, ale po hudebním zážitku toužící publikum.

Na posledním zasedání rady Českého rozhlasu šéfredaktor Junioru Petr Zettner řekl, že je na stole možnost tuto stanici přejmenovat, protože de facto ne úplně dobře charakterizuje skupinu posluchačů. Předpokládám, že u D-duru asi něco takového nehrozí, že byste jej přejmenovali třeba na ČRo Klasika nebo něco podobného?

Název funguje už dvanáct let a nikdo ho nezpochybnil. D-dur je nejjasnější hudební tónina. A To D tehdy znamenalo takézkratku slovaDigital. Dokonce se uvažovalo, že bude ještě i nějaký D-žurnál. K tomu pak nedošlo. D-dur jako pojem je srozumitelný v evropskě, hlavně německy mluvící, v angloamerické oblasti, kde se ta tónina jmenuje D major, už samozřejmě méně. Je to ale taková trošku nadsázka. Myslím, že název je docela v pořádku.

Jakých změn by se měl dočkat Jazz, pokud tedy nějaké budou?

Jazz vznikl před čtyřmi lety, příští rok ho bude čekat výročí. Stanice je zaměřena na modernější, soudobější evropský jazz. Ne, že by hrála jenom Evropu, že by tam nebyla Amerika nebo asijské země, ale jádrem je evropský jazz. Jsem hrozně rád, že to tak je, protože si myslím, že v evropském soudobém jazzu je teď to nejzajímavější, co se v hudbě odehrává. Stanice už byla založena trošku technologičtěji, moderněji, takže tam fungují standardní počítačové postupy. Je to naprogramováno v selektoru, selektor potom vybírá skladby, Petr Vidomus jako dramaturg to upravuje, ale ani tady se nejedná o obyčejnou internetovou samohrajku, protože v primetimu jsou bloky moderované, o tom hudebníkovi, který na nahrávce hraje, se něco dozvíme. A je tu řada pořadů o jazzu. Rádi bychom opatrně rozšířili publikum Jazzu, které je teď mezi dvaceti a padesáti lety,i na starší, swingovější, a také na mladší, vinylovou generaci. Největší problém bude zamezit střídání různých skupin publika. Chceme, aby program byl homogenní.

Pokud tedy budou nějaké změny, tak spíše v oblasti hudební dramaturgie?

Přesně. Chceme s Petrem Vidomusemtrošku oživit základní playlist, což stojí nějaké úsilí a peníze a potom přidat zajímavější projekty, které osloví různé generace posluchačů plus nějaká videa, příspěvky na facebooku a na webu, návštěvy klubů, ceny ČRo Jazz a podobné, spíše PR projekty.

Lukáš Hurník|foto: Tomáš Vodňanský

Jak tedy budete pracovat s oběma stanicemi mimo éter, mimo klasické vysílání?

U obou stanic je publikum aktivní na sociálních sítích, protože je malé, rozptýlené po celé republice. Má proto chuť sdílet zážitky z koncertů,z vysílání. Z toho důvodu jsme založili facebookovou skupinu Ladíme D-dur, která má po pár dnech už 180 členů, kde upozorňujeme na věci, které jsou ve vysílání, ale taky je tam třeba rubrika na co se těší Petr Veber, což je publicista, hudebník, který vždycky řekne, co stojí příští týden z koncertů za návštěvu, a když potom jde z onoho koncertu, natočí video, kde řekne, jaké to ve skutečnosti bylo, jestli se neseknul, anebo jestli to opravdu stálo za to. A Jazz je na facebooku aktivní odjakživa, každý den tam něco přibude.

A ta videa se budou přece objevovat na sociálních sítích.

To je vyloženě projekt pro facebook. Program Na návštěvě je takovou vlajkovou lodí stanice D-dur, vždycky je tam článek o tom, co dotyčná osobnost říkala, ale součástí je i originální fotogalerie. Pro pořad jsem vybíral autory, kteří také umí fotit. Chceme mít stránku z hlediska fotografií na hodně vysoké úrovni. Zatím jsme to vysílali dvakrát, takže už jsou na webu dva články, jakési medailony o oné osobnosti s pěknou fotogalerií.

Takže to jsou sociální sítě, internet.

Český rozhlas chystá kampaň, která by upozornila na digitální stanice, zejména na to, co většina lidí jakoby ví, ale neuvědomují si, že to mají v televizi. Každý, kdo poslouchá televizi přes DVB-T, UPC, O2TV nebo jiné kabelové sítě, má D-dur i Jazz mezi svými kanály. A během několika týdnůse má pokrytí velmi dramaticky zvednout, takže potom se bude určitě investovat do kampaně, která lidem řekne, že teď můžou poslouchat i v autě, nebo na zahrádce.

Plánujete například nějakou spolupráci s kulturními institucemi nebo s nějakými subjekty, které by byly podobného zaměření jako Jazz a D-dur?

Kolegové z marketingu používají pojem afinita, což je veličina vyhodnocující, kolik lidí je připraveno vnímat propagaci, když ji někam zaměříte. Specielně D-dur má obrovskou výhodu. Lidi, které chceme oslovit, máme každý den shromážděné ve Smetanově síni, v Rudolfínu, v Besedním domě v Brně, v menších městech v sídlech orchestrů, kupují si abonmá. To znamená, že pokud budeme spolupracovat s těmito institucemi, jsme schopni publikum přímo oslovit. A u Jazzu je to podobné, akorát těch klubečků je méně a v každém je třeba 200 lidí, zatímco v Rudolfinu jich je 1200, ve Smetance 1400 a v Besedním domě myslím 800. Máme je na dosah ruky.. Problém je, že mnozí návštěvníci koncertů klasické hudby nejsou připraveni poslouchat hudbu v rádiu, chtějí společenskou atmosféru, která na koncertech je. Takže to automaticky neznamená, že nás všichni návštěvníci koncertů budou automaticky poslouchat, ale mezi množinami je jistě souvislost.

Jak jste naznačil, Český rozhlas chystá velkou digitální ofenzívu v souvislosti s tím, jak se digitální vysílání bude rozšiřovat do dalších českých měst. Může se nabízet otázka, jestli změny, které teď připravujete, souvisí právě s expanzí do dalších regionů nebo je to spíše náhoda, že D-dur má nějakých dvanáct let a Jazz tady bude příští rok sedm let?

Uvedené stanice tady už leta existují, vysílaly zatím na internetu a v televizích, takže byly celoplošné, jen mobilní příjem byl problém. Ten řeší DAB. Obě stanice byly schované pod Vltavou. Vltava teď má jiné starosti, takže v souvislosti s digitální ofenzivou generální ředitel řekl, že vyjme tyto stanice zpod deštníku Vltavy a udělá z nich samostatný útvar s tím, že při vší nízkonákladovosti, která musí zůstat, by se ty stanice měly povýšit na trošku plnohodnotnější, s programem bohatším o různé rozhlasové formy, s hosty, zajímavými komentáři, ale pořád to budou hudební stanice.Taková je strategie.

V souvislosti s expanzí pro vás bude pochopitelně důležitou zprávou, že se dostanete k novým posluchačům, ale uvažujete kromě samotného digitálního vysílání o nějakých dalších novinkách? Mám teď třeba na mysli technické novinky jako nějaké vylepšení v mobilních aplikacích nebo podobně?

To asi není věc, kterou by si mohly připravovat samotné stanice, je to spíšena rozhodnutítechnického oddělení, které vychytávky využijeme. Vím, že digitální rádia DAB+ mají svůj jednoduchýobrazový kanál, takže pro stanici D-dur by se rozhodně hodilo, aby tam třeba byly obaly námi hraných cédéček a fotografie umělců, nějaká zpětná vazba od posluchačů atd.

Stanice mají v současné době nějakou poslechovost: Jazz je někde okolo tří tisíc posluchačů, D-dur někde okolo pěti tisíc. Teď se zeptám spíš na váš osobní názor. Až proběhne digitální ofenziva a poběží informační kampaň, jak vy byste viděl ideálně čísla poslechovosti stanic? Nebo si myslíte, že teď jsou ideální, a že skupina posluchačů je opravdu omezená a stanice už de facto nemají kam růst?

Za prvé nemáme tušení, kolik lidí je opravdu poslouchá, protože Radioprojekt není schopen se přiblížit pravým číslům, která jsou hluboko pod statistickou chybou. Za druhé mluvíte o denní poslechovosti, je ale ještě týdenní, která je pro tyhle typy kulturních stanic přece jen trošku významnější – do divadla nebo na koncerty taky nechodíte denně. Tam už je to kolem deseti tisíc posluchačů. Vážná hudba a jazz nikdy nebyly masovou záležitostí, vždycky to byly komornížánry. Bacha poslouchalo ve šlechtickém sídlev Köthenu20-30 lidí a jemu to stálo za to, aby pro ně psal nesmírně pracnou, složitou a krásnou hudbu. Jsem rád, že na těchto stanicích už nebudeme řešit ten obrovský rozpor mezi mnohamiliónovou cenou za vysílače a menšinovostí programu. Vysílání D-dur a Jazzu je oproti FM řádově levnější. Je strašně důležité, že tady není konflikt mezi bytostně menšinovým žánrem a masovou technologií, která je postavena tak, aby dostala obsah ke statisícům či miliónům lidí.

Foto: Český rozhlas