Digitální rozhlas dobývá Evropu

Hlavním tahounem digitalizace je Norsko, kde pokrytí digitálním signálem přesahuje 99 procent. Nejméně jedno digitální rádio zde už má asi 60 procent domácností, ty zbylé si ho mohou pořídit ještě dva roky.

Právě na rok 2017 je totiž v zemi stanoven termín takzvaného switch-overu, tedy přechodu na digitální vysílání. Lokální stanice ale budou moci ještě pět následujících let vysílat analogově.

Překážkou nejsou ani velehory

Podobně dobře na tom jsou i ve Švýcarsku, alespoň z hlediska pokrytí. To by přitom do roku 2019 mělo zahrnout i četné silniční a železniční tunely protínající Alpy.

Všechny rozhlasové stanice už také vysílají i přes DAB+, problém je ale v tom, že v osmimilionovém Švýcarsku jsou jen dva miliony digitálních přijímačů. To se ale před vypnutím analogového vysílání, které je plánováno mezi lety 2020 až 2024, nepochybně zlepší.

Podobné ambice, rozdílné výsledky

S přechodem na digitální vysílání se ale dokáží dobře vypořádat i ve větších a lidnatějších zemích, než je Švýcarsko nebo Norsko. Důkazem je například Spojené království a Německo.

V obou zemích má digitální rozhlas velkou podporu ze strany vlády – budoucnost rádia je tam jednoznačně digitální. Dále na této cestě jsou ale jednoznačně na ostrovech, uvažovaný termín přechodu okolo roku 2020 vypadá reálně. Vždyť už nyní tam digitálně poslouchá okolo 40 procent populace.

A to je právě problém Německa, kde je to čtyřikrát méně. A to i přesto, že pokrytí signálem je tam srovnatelné se Spojeným královstvím, tedy přes 90 procent. Prodeje digitálních přijímačů tam ale meziročně rostou, za první pololetí letošního roku jich bylo o polovinu více než před rokem.

Další možností je pak přesvědčit výrobce automobilů, aby do nich instalovali více digitálních rádií, jako se to povedlo například ve Velké Británii. Tam takové zařízení má až 70 procent prodaných nových aut. Národ motoristů, jakým Němci bezesporu jsou, by to jistě ocenil.

Další informace o stavu digitalizace v Evropě naleznete zde (v angličtině)