Pro pozemní vysílání v Ultra HD nebude v příštích letech kapacita, říká technologický expert

Liší se vývoj distribuce obsahu u nás, co se týká vývoje technologií, oproti zbytku světa?

Určitě. A kupodivu se zdá, že pořád v distribuci hraje velkou roli stát. Zkusím uvést několik příkladů: první příklad je Japonsko. V Japonsku se v roce 2004 rozhodli, že získají olympijské hry a řekli si, že aby ukázali světu, zač je toho loket, tak že olympijské hry poběží v 8K. Uplynulo čtrnáct let, chybí další dva roky do roku 2020 a Japonci skutečně mají celý distribuční řetězec připravený, jediná věc, která jim chybí je, že nemají ještě dva satelity, které mají šířit vysílání, nicméně jeden by měl být snad ještě letos nebo začátkem příštího roku poslaný do vesmíru a druhý tuším o půl roku později, což je fantastické, že oni dokázali 14 let držet pořád technologickou linku, kdežto u nás každé dva roky se děje něco jiného, jedna vláda střídá druhou a je jim úplně jedno, co dělala předchozí, nejlépe se snaží zničit práci, kterou dělaly vlády před nimi. Takže Japonci jedou 8K. V jihovýchodní Asii běží velký příklon k digitalizaci, spouštějí rovnou DVB-T2. DVB-T z pochopitelných důvodů vynechali.

Takže tam měli analog?

Měli tam analog. A důvod je, že pro ně je velmi komplikované tahat džunglemi optická vlákna. Pro distribuci obrazu je pořád lepší televizní vysílání než IP. Pořád je to efektivnější. Takže jsou tam, kde jsme my, respektive možná budou nějakým způsobem vysílání řešit satelitem, ale jsou vlastně trošku za námi. A třeba ve Spojených státech, tam zase většina obsahu běží kabelem a důvod je velmi pragmatický, terestrické vysílání nebylo schopné nabídnout dostatečnou šířku nabídky a vysílatelů je tam spousta, takže každé město má svoji kabelovku, kdy tamější kabelovky jsou už dneska dominantně postavené na IP, respektive na digitálních technologiích, takže jsou schopny uživatelům nabídnout spoustu věcí v jednom balíku. Internetová infrastruktura je tam rozvinutá o hodně víc než u nás, takže jedou všichni v kabelu. U nás v Evropě je situace taková, že tady máme specifické prostředí díky existenci veřejnoprávních vysílatelů. Často jsou velmi silní a někteří z nich jsou v IP poměrně daleko, respektive ne poměrně daleko, mají to v rutinním provozu, počítají s provozem á la BBC a podobných organizací, a komerční vysílatelé spíš koukají, jak se stávajícími technologiemi vydělat víc peněz, než aby investovali do nových, což je logické. Na druhou stranu tak posouvají veřejnoprávní vysílatele na špičku technologického rozvoje.

Vysílání ve standardu DVB-T2 se zavádí také v Asii|foto: České Radiokomunikace

Když díky zaměření vaší firmy jezdíte po světě, sledujete vývoj trendů, dá se odhadnout, jakým směrem se budou ubírat v České republice? Zahrajte si trošku na vizionáře.

Já myslím, že předpověď není technologická, ale nanejvýš lidská a je pro ni třeba odhadnout, jak se budou chovat konkrétní hráči. Já nebudu dělat vizionáře, budu si něco přát. Já bych si přál, aby regulátoři výrazně uvolnili svoji technologickou interpretaci věcí, tzn., že by měli dát příležitost mediálním firmám nabízet obsah jakýmkoliv možným způsobem, aniž by po nich požadovali různé umělé licence a podobné věci, které nedává moc logiku dneska mít. Druhé přání je, aby veřejnoprávní organizace, ať už Český rozhlas nebo Česká televize, víc pracovali na prolínání obsahu, který mají. Český rozhlas a HbbTV, respektive vizuální rádio je jedna vlaštovka. Určitě si dokážu představit, že Česká televize dokáže udělat něco podobného. Myslím si, že pěknou příležitostí pro realizaci můžou být volby nebo nějaký sport.

Mohou například využít zpravodajský servis, který jim dává redakce…

Přesně tak. A co nejvíc obohatit obsah, který tam je. Doufám, že se všichni dopracujeme k nějakému vysílání v rozumné kvalitě v rozumné době, pro mě třeba je vysílání Ultra HD, respektive 4K něco, co bychom měli mít dneska, což by odpovídalo době. Vy v okamžiku, kdy chcete do obsahu vkládat další informace, tak nepotřebujete jenom obrazovou složku, ale potřebujete místo i pro další informace. Na mluvící hlavu ve zprávách nepotřebujete 4K nebo 8K, ale můžete tam dát spoustu dalších informací, které jsou v kontextu sdělení, co dotyčný moderátor říká, čehož dneska v HD obrazu ještě pořád není dost.

Otázkou je, jestli technologie, které máme k dispozici, ideálně pozemní vysílání, jsou schopny zmíněný obsah přenést, případně by je měli nechat na internet.

Distribuce může být různá, může být satelitem, internetem, internetem á la kabelovkou, může být postavená terestricky. U terestriky si myslím, že máme zarubáno, tam jsme udělali další z ne úplně dobrých rozhodnutí díky dlouhému překryvu, takže tam není místo. Navíc se dá čekat, že mobilkáři spolknou další kus pásma, takže já si třeba myslím, že bude velký problém mít 4K vysílání někdy i po roce 2021, protože velmi pravděpodobně budou chtít mobilkáři pro 5G sítě nový příděl frekvenčního spektra.

Ultra HD by mělo být podle Michala Krska standardem také v Česku|foto: Stingray

Nějaké ostré vysílání 4K je podle vašeho názoru tedy otázkou po roce 2021?

Ne, já bych byl rád, kdyby to bylo dnes. Japonci budou mít olympiádu v 8K.

Problém je, že my nejsme Japonsko.

Ale můžeme používat stejné technologie. V České republice jsme třeba měli kompletní 4K řetězec v roce 2007, což je 10 let zpátky.

Otázkou je, jak zareaguje divák, zdali si pořídí koncové zařízení, aby mohl nové technologie využívat.

To je samozřejmě otázka, na druhou stranu, když si lidé každé dva roky vymění telefon, prostě doba je rychlá, je rychlejší, než byla, já si dokážu představit, že stát může vypomoci některým sociálním skupinám v konzumaci čehosi. Myslím si, že není žádný problém, aby část kanálů běžela v jednom kódování, druhá v druhém kódování. Přiznejme si, tisíc korun je sice hodně peněz, když vám set-top box vydrží dva roky, tak dva roky, to je čtyřiadvacet měsíců, 1000 děleno čtyřiadvaceti – 50 korun. Já nevím, kolik stojí dnes cigarety, ale mluvíme tak o ceně jednoho piva nebo možná dvou za měsíc. Buďme konzistentní. V České republice se vypije přes 100 litrů piva za rok na osobu.

Budou lidé ochotni za takovýto obsah platit? Když vidíme například Digi TV nebo O2, která sebrala atraktivní soutěže, tak i počet jejich klientů asi není takový, kolik si sami představovali.

Nevím, jejich byznys plán jsem neviděl. Samozřejmě, že kdyby měli desetkrát tolik diváků, bylo by to dobré. Na druhou stranu není klíčová distribuční cesta, ale jestli je divák opravdu schopen za obsah platit a je jedno jak, třeba i jenom koukáním, protože když vysílání živíte reklamou, tak vám příjmy chodí z toho, kolik lidí obsah sleduje. Když se podíváme na příklad vizuálního rádia, tak my jsme si dělali nějaký průzkum a ukázalo se, že jsou země, kde takové vysílání docela funguje, třeba v jižní části Evropy fungují podobné stanice. Na druhou stranu jsem se bavil třeba s lidmi z Nizozemí a oni říkali, že technologii zkoušeli a že lidi moc netáhne. Je to holt o zvycích lidí, a jestli je naučíte technologie používat a nabídnete jim dostatečně atraktivní obsah dostatečně atraktivní formou. S tím i souvisí, jestli komerční televize půjdou do digitálního multiplexu, který je zadarmo s HD signálem nebo s SD signálem. Lidé se můžou rozhodnout, že nebudou koukat na digitální stanice vůbec, protože obsah nebude dobrý.

Placené televize zaplatily za atraktivní sporty nemalé peníze|foto: O2 Czech Republic a.s.

Řada lidí z branže, samozřejmě to jsou hlavně zástupci placené televize, kteří tvrdí, že klasické terestrické vysílání během několika let skončí a že ho nahradí IP, případně nějaké jiné distribuční cesty. Vidíte situaci stejně, nebo si myslíte, že klasická televize vzduchem přetrvá?

Ona zanikne v případě, že přijde o frekvence. Třeba i ve Spojených státech je pořád terestrické vysílání funkční. Běží tam minimum programů v porovnání s kabelovkami, ale existuje, lidé jej používají, samozřejmě většinou lidé, kteří nemají žádnou jinou nabídku k dispozici, protože kabel nebudete tahat do každé hájovny. A myslím si, že klíč je v obsahu. V závislosti na množství obsahu v konkrétním mediálním kanále na médium bude koukat určitý počet lidí a taková bude ochota státu se na technologiích nějakým způsobem podílet a rozvíjet je. Třeba když máte televizi postavenou na one man show, tak si nemyslím, že taková televize nutně potřebuje terestrické vysílání z jednoho prostého důvodu – obsah, který vyrábí, není úplně atraktivní pro masy. Může být atraktivní pro nějakou skupinu lidí. Nebo obráceně, když se libovolný český fotbalový klub, a minimálně jeden o tom uvažuje, rozhodne mít vlastní televizní vysílání a la FC Barcelona TV, tak je nesmysl, aby vysílání tlačil vzduchem, protože jeho fanoušci si ji najdou. A on bude vysílat ne třeba zápasy, když bude hrát první fotbalovou ligu nebo poháry, protože to by prodal, ale lidé jsou ochotní koukat na tréninky, na nějaké záběry ze soustředění, na záznamy, fotbalisti nehrají zápas každý den.

Ale pokud budu mít televizi one man show, tak tam bude přece cílem daného člověka oslovit co největší publikum, tzn., že u platformy, kterou má v Česku někde šestapadesát procent populace, tam to dává smysl?

Otázkou je, jestli bude mít na vysílání peníze. Možností distribucí je spousta, on to nakonec může vzít satelitem, a samozřejmě pak je ještě další otázka, která se jmenuje měření. Nevýhodou terestrického signálu je, že se špatně měří. Celá věc je postavená na statistických číslech a všichni doufají, že co Asociace televizních organizací naměří, tak nějak odpovídá, ale v IP můžete sledovat konkrétního diváka. Zjistíte, že Jardova televize teď má puštěné něco a Jarda je člověk, který chce mít Ferrarri, tak mu budete vnucovat modely Ferrari nebo velká Ferrari, zatímco u klasické televize podobný přehled nemáte.